Ponožky - část 2

Tak jsem konečně dodělala velikonoční výzdobu a vrhla se opět na ponožky pro moji drahou polovičku.

Dopletla jsem chodidlo a konečně jsem začala dělát nártovou část a patu. Zatím stále pletu na jedné kulaté jehlici a pořád mě to baví.
Až dodělám tento pár, tak mám ještě jedno klubko modré a jedno klubko modré melírované. Ještě mě čekají tedy 2 páry pro moji drahou polovičku k Vánocům. Pak se vrhnu na svoje - teda pro sebe mám v plánu udělat podkolenky nebo  nadkolenky. V zimně je mi jenom v ponožkách zima a tak nosím kupované podkolenky, ale občas mě nahoře škrtí. Tak si udělám pletené - rozhodně zahřejí víc.

Ranní překvapení

Ráno jsem si připadala jako ve snu. Kouknu z okna a opět bílo. Během noci opět sněžilo.

No a odpoledne už svítilo sluníčko a krokusy kvetly jako o závod.

Zima trvá už nějak moc dlouho. První sníh napadl někdy koncem řijna. Takže s přestávkama sněží už skoro 5 měsíců. I když odpoledne to někdy vypadá na jaro, ty zasněžená rána člověku na dobré náladě moc nepřidají.
Snad o Velikonocích se počasí trochu umodří.
Krásný večer a doufám že i krásné ráno bez sněhu.

Věneček pro moji princezničku

Tak jsem konečně dodělala a vyfotila jarní věneček, který si objednala moje malá princezna.

Chtěla velký, ale nějak už jsem neměla zelenou a tak vznikl menší. Dalším požadavkem byly růžové květy.
Vše splněno, veneček si malá dala na okno a je spokojená.

No a já se konečně můžu vrhnout do další rozdělané práce.

Jaro, kde jsi?

Takto vypadal pohled z našeho okna odpoledne. Začalo sněžit, fučel vítr a bylo lehce pod nulou. Už mě to nebaví.
První jarní den má být 21. března, teď to prý přesunuli na 20. března tak nevím. Číslo 21.3 ve mně vždy vyvolalo dobrou náladu, že už konečně přijde jaro, teplo a léto. Letos ale ve mně vzbuzuje obavy, zda vůbec nějaké jaro bude nebo nás čeká ještě dlouhá zima a pak rovnou parné léto. Mám ráda všechny roční období, ale letos už mě zimna ale vůbec nebaví. Jaro, kde jsi? Už chci nechat ve skříni zimní věci a užívat jarní kabátky, bunďičky a svetříky.
Asi pomalu začnu háčkovat jarní či letní čepičky, svetříky nebo tuniky. Možná to pomůže zahnat zimu a přivolat konečně jaro.

Za chvilku budu sklízet

Fotky nejsou z žádné exotické dovolené, ale takto si pěstuji doma citróny.

Plod citronu je z předloňska.

Stromeček je sice malý, ale zato hodně starý. Pamatuji si, že když jsem byla malá, tak ho měl můj dědeček doma v paneláku. Nakonec aby stromek dědu nevystěhoval, tak ho vystěhoval on. A to tak, že mi ho asi před 6 nebo dokonce 7 lety dal. No a na zaskleném balkoně mu to evidentně prospívá.

Jenom těch květů co letos nasadil (Loni měl snad 2 květy, které po odkvetení upadly). Všechny větvičky jsou obalené květy. Zatím jsou to jenom pupeny, ale za chvilku budou kvést. Škoda, že nejde vložit jejich vůni. Je to něco nepopsatelného.Taková zvláštní vůně. Když kvete jeden či dva květi tak to není tak intenzivní, ale jakmile se jich rozkvete víc najednou, je to až omamná vůně a když zavřu oči, tak se vidím někde na dovolené u moře.

Snad jich alespoň 5 vydrží a budou další citronky.

Zase něco z archivu - Deka pro mimčo do kočárku - granny square

Tak jsem dnes prohledávala fotky na PC a narazila na tuto fotku bílé deky. Byla háčkována před rokem a něco jako dárek do kouta pro kamarádku.
Byla to rychlovka. Zbylo mi pár klubíček bílé a tak vznikla takováto deka. Na svetr už to nebylo a dokupovat další se mi nechtělo a taky  jsem si nemohla vzpomenout jakou barvu má kamarádky kočárek.

Věneček je konečně hotov

Tak jsem konečně dodělala můj velikonoční věneček. Ještě ho pověsím nad dveře a snad už konečně přijde jaro.
Mám stále několik věcí rozdělaných. Mimo jiné i další 2 věnečky. Jeden pro moji sestru a jeden pro moji Rozárku. Ta si poručila, že chce růžové kytičky. Tak jsem dneska vyrazila do galanterky a koupila růžovou glorii. Nic jiného tam v růžové nebylo.
Tak hurá do práce.