Znovu objevená čepice a tunika

Tuto čepici a šálu jsem kdysi pletla sestře. 

Byli k tomu ještě palčáky, ale ty už nevím kde jsou.

Ségra likvidovala pletené oblečení, které už nenosí a dávala mi ho na recyklaci.

Omylem poslala i tento komplet.

Malá když ho viděla, tak si ho hned vzala, že ho bude nosit.

Tak ji ho sestra nechala.

Pletla jsem to tak před 10 lety.

Už ani nevím co je to za vlnu.

Vypadá tak trošku jako provázek.

Koupila jsem ji sestře na čepici, rukavice a šála 

a pro sebe na svetr.

Svetr už není.

Nějak jsem se v něm s přibývajícími lety necítila dobře.

Rozpárala jsem ho a upletla svojí Rozárce a neteři tuniku.

Těm zaručeně sluší.

Tuniky jsou pletené před 2,5 lety.
Pro neteř jsem doplétala tuniku ještě v porodnici,
abych ji stihla do tehdejších Vánoc.
Byl to pro ni Vánoční dárek.

Háčkovaný ptáček

Tak všechny rozdělané věci šli stranou a včera odpoledne jsem se vrhla na výrobu tohoto ptáčka.
No a asi nezůstane jenom u jednoho.
Ráda si prohlížím blog Lucy.
Když jsem ho asi před 3 lety objevila, tak jsem si prošla všechny její příspěvky.
Byl to můj první zahraniční blog, který jsem objevila a zaujal mě.
No a vždy se těším na nový příspěvek.
Její blog je tak inspirující.
Jako tento ptáček.
Už dlouho přemýšlím, že bych se ho pokusila uháčkovat,
ale až včera jsem se na něj vrhla.
Když jsem jako obvykle prohlížela její příspěvek,
přišel náš prcek a že chce toho ptáčka.
Tak bylo rozhodnutu a ptáček je na světě.
Dodělala jsem ho včera v 11 hod večer.
Návod vložím někdy během týden.
Musím ho sepsat večer bez asistence toho našeho všetečky.
Jelikož jsem nenašla návod na stránkách Lucy tak jsem imrovizovala podle obrázků.
Krásný den a hodně sluníčka.

Krásný víkend

 Minulý týden na mě padl nějaký splín. Je skoro polovina února a počasí je pochmurné.

Občas sice sluníčko vykoukne z mraků, ale to by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. 

Také pranostika – Únor bílý pole sílí neplatí. Teda u nás né, ale třeba v Rakouských Alpách se zemědělci budou mít. Tam místy napadlo už 2m sněhu.

No a u nás po něm ani památky. Ta troška co na začátku února napadla už dávno roztála. 

Nějak nejsem ve své kůži. Přijde mi, že co jsme na mateřské tak nic nestíhám, všechno zapomínám a nic si nepamatuji. 

Němčinu jsem úplně zapomněla a to ji budu v práci potřebovat. Angličtinu se snažím učit, ale nějak mi to neleze do hlavy. Prostě nějak nemám čas se učit slovíčka. 

Každý den je stejný, ráno pověsit prádlo, uvařit, pohrát si s malým, jít ven, uklidit, sundat prádlo, mezitím nakrmit děti a drahou polovičku, no a večer umýt děti, zahnat je do postele, malé přečíst pohádku, vyžehlit prádlo, uklidit kuchyň, připravit prádlo na ráno a na chvilku si s háčkem či jehlicemi sednout k TV a dokoukat film, co právě běží. 

Na nějaké učení mi nezbývají síly.

Koncem týdne jsem potkala kamarádku, kterou jsem neviděla snad 5 let.
Vypadala svěže a rozhodně měla lepší náladu než já - dělá kariéru. 

Když jsem se ptala na děti, jestli už nějaké má či čeká – protože je už asi 6 let vdaná, tak mi řekla, že má ještě času dost- bude jí letos 33 let. Má nejspíš dobře placené místo a no já a místo …. 

Ale na druhou stranu ona ještě děti nemá a pokud je jednou bude mít, bude na tom teď stejně jako já až se bude vracet po mateřské do práce, vlastně nebude. Bude starší než jsem teď já. 

Já asi nejsem typ, co by se honil za kariérou. 

Dobrou práci za slušné peníze chce asi každý z nás, ale já nikdy nechtěla obětovat rodinu kariéře. 

Chtěla první dítě stihnout do 30 let, což se mi povedlo. Chtěla jsem být relativně mladá maminka, abych dětem co nejdéle stačila v jejich tempu.

Večer jsem si pak vzpomněla na jinou kamarádku, kterou jsem viděla v době, kdy jsem čekala malého a položila ji stejnou otázku a dostala stejnou odpověď (byla stejně stará jako ta první kamarádka). Když jsem ji potkala za 1,5 roku, tak dítě ještě neměla, ale chtěla by.Problém byl v tom, že má zdravotní problémy a ty s těhotenstvím nejdou dohromady.

 

Fotka předminulý a minulý víkend

 Bylo tam ještě docela dost sněhu

No a v sobotu se moje nálada přímo raketově zvedla. 

Byli jsme na návštěvě u známých a s dětmi vyrazili na jedinou uměle zasněžovanou sjezdovku u nich. Vzali bobíky, pro malou lyže a užili si krásné dvě hodinky na prosluněném kopci. 

Malá se učila lyžovat s manželem a já blbla s malým na bobíku. Sníh byl docela přemrzlí, malou to pak přestalo bavit, tak sundala lyže a blbla s námi. 

Jelikož v dolní části sjezdovky bylo málo sněhu a bahno, tak jsme se vyškrabali tak do 1/3. 

No a na závěr jsme dolů sjeli na bobech. Úžasná jízda. Malej už nechtěl, ale malá chtěla ještě jednou sjet. Tak jsme se spolu vyšplhaly nahoru a sjeli ještě jednou. Fakt surep.

S dětmi jsem se vyblbly, koulovali jsme se a byli max. spokojený. 

Kéž by takových dní bylo více – prosluněných a sněhových nejen na horách.

Nedělní počasí sice nic moc, ale po dlouhé době jsem pověsila prádlo na balkon, a když jsme ho odpoledne sundala a večer žehlila, bylo provoněné větrem. Připomnělo mě to doby, kdy jsem byla malá holka a mamka sundavala prádlo z balkonu a mi měli provoněný celý byt.

Takže i když jsem před víkendem měla splín, tak víkend zahnal všechny mraky pryč. 

Ono to nějak dopadne. Práce snad bude a jazyky taky nějak zvládnu.

No a dnešní ráno mě zvedlo náladu ještě víc.Bylo sice trošku mrazivé, ale zato prosluněné.

Krásný a prosluněný den všem.

 

Oblečená židle

Tentokrát to není moje práce.
Byli jsme na návštěvě u známých a paní domu takto oblékla židli v předsíni.
Je to pletený kabát - hodně starý.
Nejspíš ho pletla její tchyně.
Je hodně barevný.
Je pletený ze zbytků vln.
Je vidět, že naše babičky uměli zpracovat každý kousek vlny.
Moje prababička pletla ze zbytků ponožky.

Kouzlo nažehlovacích záplat

 

Foto před a po úpravě

 Po malé jsem našla dvoje tepláky.
Jedny menší na 2 roky a druhé větší tak na 4 roky.

Nahoře mají srdíčko s nápisem.
Pro  holku fajn, ale pro kluka nic moc.
Předtím jsem jedny kalhoty po malé předělávala na  chlapecké.
Našila jsem tam záplaty.
Tehdy mi materiál dala manželova mamka.
No ale tentokrát jsem už neměla materiál.
Babi taky už neměla nic klučičího.
Náhodou jsem potkala kamarádku a ta mi řekla o nažehlovacích záplatách.
V galanterie měli a krásné.
Tak jsem jednu koupila a tady je výsledek.
Vypadá to úžasně a hlavně v látkách by mi neprodali látku velikosti 17 x 39 cm.
No a já doma nic nemám, protože šiji jenom svátečně.
Takže ať žijí nažehlovaní záplaty.
A já můžu předělávat holčičí tepláky na klučičí.
Protože motivů mají docela dost.
Ještě hodně takových nápadů a vychytávek.

Nové vlny

 

Došel mi balík s novými vlnami od Vlnapu.
I když jsem si říkala, že letos se budu snažit plést a háčkovat ze syslírny, tak jsem přesto musela objednávat.
Potřebovala jsem vlnu na šál pro mě - to je ta červená.
Pro malého je modrá - odrostl  svetru a po malá má jenom zelený no a jemu tak sluší modrá.
Myslím že zbude ještě na čepici a šálu.
No a pak měli v akci ponožkovou přízi Vandu - 300 Kč/1kg.
Tak jsem neodolala a koupila si 0,5kg barevné, modré a tyrkysové.
Pletu z ní ráda šátky, šály, jarně-podzimní  čepice a dvojitě zimní čepice.
Nekouše, je teplá a taková muchlací.
Prostě příjemná na nošení. 

Estonský kringel

 Nedávno jsme na blogu Evy objevila kringel.
Vypadal úžasně, chtěla jsem ho upéct, ale až včera jsem se k tomu dostala.
Na pohled nevypadal nic moc, o to víc chutnal.
Má chuť jako trdelník, který se prodává na trzích.
No a  recept najdete zde.
Foto nic moc - foceno večer mobilem.