Domácí citron aneb jak uchovat citronovou kůru na horší časy

Máme doma citron.
Je starý snad 50 let.
Děda si ho jako sazeničku odněkud přivez.
Před takovýma 10 lety přesídlil od dědy k nám.
Jeho pomalinku začínal vystěhovávat z bytu.
Přes léto se letní na zahradě a přes zimu je na zaskleném balkoně.
Vyhovuje mu to maximálně.
Odměňuje se nám krásnými plody.
Poslední, který jsem utrhla měl skoro 200g.
Kůra je chemicky neošetřená a tak jsem si jí chtěla uchovat na jindy.
Přece jenom nemůžeme citron nechat v lednici věčně.
A tak jsem první, který jsem v létě utrhla, usušila.
Nic moc - nevoní a místo krásné žluté měl po usušení oranžovou barvu.
Babička ale poradila.
Její maminka citronovou kůru nesušila, ale uchovávala v lednici takto:
nastrouhala a prosypala cukrem,
dala do uzavíratelné skleničky  a hurá do lednice.
Hledala jsem na internetu a našla přesně tentýž postup,
který  před 70 lety praktikovala moje prababička.
Takže dneska budu péct vdolky,
kůra ostrouhaná, prosypaná cukrem a už je v lednici.
Původně měly být vdolky až ke svačině,
ale ráno měla malá horečku a tak zůstává také doma.
Takže jsem musela honem uvařit oběd  pro 4 členou rodinu,
včerejší jídlo by nám prostě nestačilo.
Takže obě děti marodí - malej má spálu a malá doufám jenom nějakou virózu.
Snad budou oba brzo zdraví a užijeme si ještě pár hezkých slunných podzimních dnů.