středa 16. srpna 2017

Co jsem si přivezla z Italie aneb pokračuji v minimalizaci domácnosti

Malinko opožděně, ale přece vkládám tento příspěvek.
Z každé dovolené si vždy něco přivezu.
Už pár let sbírám náprstky a tak si z každého místa, kam jedu  většinou nějaký přivezu nebo mi ho jako dárek přivezou ostatní.
V Itálii jsme letos byli na stejném místě jako loni, tak náprstek odpadl.
Měli tam spousty věcí, které by se dali koupit.
Přes prodej krásných osušek na pláži po deštníky konče.
V obchůdku na kolonádě byla spousta oblečení, hraček a suvenýrů.
Letos jsme toho moc nekupovali.
Z dovolené si děti přivezli každý 3 sešity - neb něco jim vždy koupíme.
Jsou krásné a děti je využijí ve škole či na psaní doma ( tedy cácorka, prcek ještě ne).
No a já si přivezla krásnou plechovou krabičku RIO mare - plnou malých konzerviček.
RIO mare mám ráda, chutná báječně a krabičku využiji na knoflíky.

Nic víc jsme nekoupili a tím pádem ani nepřivezli.
Snažím se netahat domů zbytečné krámy a mít minimalistickou domácnost.
Což se mi z části daří - u sebe a drahé polovičky.
Jen u dětí z hračkami je malinko potíž, ale i to pomalu řeším.
Nikdy jsem nebyla na zbytečně přeplácané poličky věcmi a byt plný nábytku.
V bytě mám věcí tak akorát, mám ráda vzdušné porostory a nepřecpané skříně a skříňky věcmi - což se mi daří.
Skříně nemám přecpané a nosíme vše co tam máme.
Líbí se mi minimalismus  a také preferuji pomalou modu (i kyž dříve jsem měla věcí více, ale to bylo někdy na střední škole a pak už né).
Takže zjištuji, že nosím věci, které jsem si koupila, když jsem chodila na střední školu (a že už je to docela dlouho).
Z tohoto důvodu jsem odolala nákupu oblečení na dovolené - i když některé věci se mi tam líbili.
Odolala jsem nákupu krásných osušek neb doma jich mám několik a osušky, které na pláži prodávali by mi bylo líto dávat do písku.

Odolala jsem  nákupu zlevněných věcí typu to by se mohlo někdy hodit. Známá neodolala a ovážela si věci z kategorie vše za 1euro.
Prostě se snažím život si užívat a né neustále přemýšlet kam dát věci, které jsem si koupila neb to byla výhodná koupě.

úterý 15. srpna 2017

Pletené ponožky aneb všechny barvy duhy (KCCO17)

Původně jsem chtěla dnes publikovat něco jiného, ale prostě toto má přednost.
Takže první vánoční ponožky mám hotové.
Začala jsem je plést na dovolené a dokončila minulý týden.



Jsou pletené mojí oblíbenou metodou na jedné kruhové jehlici od špičky.
Použila jsem jako obvykle Sportivo do Vlnapu (jinou ponožkovku vlastně ani nemám).
Barvička je č. 10068
No a letos jsem je malinko vytunila.
Mrkněte jak.


Vyrobila jsem si vlastní pásku na ponožky.
Loni jsem měla problém, která ponožka patří ke které neb jsem jich stejné barvy a podobné velikosti pletla více.
Letos jsem to vyřešila takto.
Páskou na ponožky.
Na zadní stranu si tužkou napíši (už mám napsáno) jméno, pro koho ponožky jsou.
A tím pádem už nic nespletu a obdarovaný bude koukat, jak krásně jsou zabalené.
 
Ještě musím uplést několik párů k tomu letošnímu Ježíšku.
Tak nějak se to u nás stává tradicí - Vánoční ponožky od Ježíška.


pondělí 14. srpna 2017

Víkendový

Už si nic nebudu plánovat na víkendy a dny, kdy jsou děti u babičky na prázdninách.
Mám nějaké plány, ale vše se zvrtne a z plánů sejde a mě to štve.
Už se mi to stalo na začátku prázdnin - místo úklidu domácnosti po práci jsem byla 3 dny na služební cestě v Německu.
Původní plán na tento víkend byl docela dobrý.
Děti byli na chalupě od středy, takže mi tam měli přijet v sobotu po o.
Babi měla s dětmi jet pro synovce na tábor.
Jenže děti nechtěli a tak jsem vyrazili už v pátek po práci.
Tak nic, alespoň budu o víkendu odpočívat a uděláme si malý výlet.
Jenže po příjezdu mě čekalo překvapení - malá přikulhala, že si odřela koleno na koloběžce.
No nic, to se stává.
Jenže stále to teklo a prosakovala.
Rozbalila jsem to a místo klasického odřeného kolene tam byla jak pak popsal chirurg - sečná rána.
No nic.
Tak jsem tam dala bepanten plus, zalepila a šlo se spát.
Ráno jsem si udělali výlet k Písku do kukuřičného bludiště.
Vřele doporučuji.
Byla to sranda.
Seznam bludišť najdete zde.

Ilustrační foto ze stránek
 

Pak jsem zajeli do Písku na oběd a objevili na nábřeží sochy z písku.
Letošní téma bylo Cipísek.
Sochy už byli poničené, ale i tak byli kouzelné (sochy byli vyrobené již v půlce května).




Den jsme si užili, ale večer už tolik né.
Po příjezdu na chalupu jsem večer vyfotila koleno a foto poslala mojí mamce. 
Stále to prosakovalo, tak jsem chtěla vědět co s tím mám dělat.
Ta se zhrozila a fotku přeposlala známé, která dělala léta na chirurgii.
Verdikt zněl okamžitě jeďte  na chirurgii.
Tak jsem jeli.
Na polikliniku, kam nás mamka poslala nikdo nebyl (pohotovost mají pouze do 19 hod a mi přijeli ve 21:30).
Vrátný nás poslal do nemocnice. 
Jenže tam ošetřovali děti až od 15 let a  to té mé cácorce ještě není.
No ale nakonec nás pan doktor vzal.
Malé koleno vyčistili - na šití už to stejně nebylo a zavázali, tedy spíše zalepili.
Každý den to máme přelepit a dát tam framykoin.
Takže na chalupu jsem už nejeli a jeli jsem domů.
Do postele jsem se dostali až po 23 hod.
Ráno jsem musela převléknout peřiny, neb mastička prosakovala a udělala fleky na prostěradle.
Já jsem ještě vyprala věci v ruce co nosím do práce a jeli jsem zpátky na chalupu.
Děti tam budou celý tento týden.
No a to jsem ještě koupila malou náplast, tak naštěstí švagrová ještě byla doma.
Takže jsme s chalupy jeli do lékárny, koupili nové větší náplasti a odvezli je švagrové.
To jsem cestou ještě zjistila, že jsme zapomněli na chalupě nechat ještě jednu sedačku do auta.
Takže švagrová nám tam ještě vezla druhou sedačku.
Prostě když se daří tak se daří.
Večer jsem doma uklidila, vyžehlila prádlo a vzala si látky a střihla.

Jsou krásné.
Co to bude prozradím až příště.

čtvrtek 10. srpna 2017

Dárek pro babičku

Jak už jsem v minulém příspěvku psala o prázdninovém maratonu narozenin a svátků, tak dnes bych Vám chtěla představit jeden dárek.
Je pro mou babičku.
Co člověk má dát člověku, kterému je přes 85 let a nic nechce.
Tedy když se jí člověk zeptá - babi co by jsi chtěla koupit, tak ona prostě řekne že nic.
No a tak jsem přemýšlela a nakonec jsem zvolila kombinaci - praktično, něco od jídla tedy spíše od pití a něco pro potěšení.

Ponožky jsem pletla na dovolené.
Jsou to poslední ponožky z této vlny.
Jsou pletené mojí oblíbenou technikou od špičky na jedné kruhové jehlici.

Vlna je Sportivo od Vlnapu - kupováno před lety v akci na háčkovaný přehoz přes postele.
Samozřejmě jsem toho koupila více a tak jsem ze zbytků napletla ponožky.
Tyto jsou doufám už poslední.

Dále tu máme kávu - z té měla babča radost neb doma jí už došla.

No a nakonec sklenička mušliček z dovolené.
Babča už se k moři nedostane a tak aby ho měla alespoň kousek doma.

Zjistila jsem, že takovéto dárky dávám čím dál častěji - pletené ponožky a něco k pití či zakousnutí.
Je to prostě od srdce a vyráběno s láskou.

středa 9. srpna 2017

Narozeninové dorty

Začala jsem dětem a vlastně nejenom dětem k narozeninám i svátkům péct dorty.
Ale né jen tak obyčejné.

První dort je pro tu moji cácorku.
Korpus je jak děti říkají proužkovaná (mramorovaná) bábovka,
politá čokoládou a navrch jsem koupila marcipánové růžičky.
Děti nějak kupované dorty nejí (sní marcipán a korpus jim nejede - takže jsem řekla dost).
Takže jak jsem už psala korpus je bábovka, politá čokoládou a ozdobená růžičkami.


Druhý dort pro mou drahou polovičku jsem pekla po návratu z dovolené (a to doslova - návrat v sobotu ráno, celou noc jsem nespala a večer jsem do 23 hod pekla dort, aby byl na ráno připravený).
Drahou polovičku měla na dovolené narozeniny a tak jsem je slavily tam a pak doma s našima.
Korpus je piškot s máslovo-čokoládovým krémem a politý čokoládou.
Nahoře je postavička Homera Simpsna.
Tu mi kupovali naši.
Drahá polovička malinko remcala, ale vzala to z humorem.

Léto je u nás teď ve znamení oslav.
Než jsem poznala drahou polovičku a vzala si ho, tak jsme měli takový trochu natřísknutý měsíc září - to mám narozeniny já, moje mamka a teta. Pak tam byli svátky mojí prababičky a dědy a také má v září svátek můj taťka.
Teď je to ale jinak.
Nejhorší je léto a hlavně prázdninové měsíce.
Začíná to koncem června netařinka.
V červenci má narozeniny neteř, švagr a švagrová, náš brouček a moje drahá polovička.
Srpen není o nic lepší.
To slaví narozeniny synovec a svátek mají moje babičky, tchyně, manželovo sestřenice a nakonec naše zlatíčko.
Takže je to stále o shánění dárků, pečení a slavení.
Jo prázdniny jsou na to jako dělané.

úterý 8. srpna 2017

Pletené ponožky aneb co jsem dělala u moře (KCCO16)

Tak jak jsem minule psala, tak ani u moře jsem nezahálela a pletla i četla.
Brala jsem si tam toto.
Knížku Všechny důležité kontakty - z té jsem přečetla tak cca půlku.
Po chvilkách na pláži.
No a klubíčka zbytkovky na jedny ponožky a pak dvě klubíčka úplně nová.
No a jak to dopadlo?
Zbytkovky mám hotové.
Zbylo toto.
No a ponožky vypadají takto


Jsou pletené mojí oblíbenou metodou (jinou už ani nepletu) na jedné kruhové jehlici od špičky obě najednou.
Jsou pletené pro moji babičku k svátku - který už měla, takže jsem měla co dělat, abych je upletla a po příjezdu předala.
Velikost je 35/36.
Vlna - Sprotivo Cotton od Vlnapu - kupováno v akci - už ho nemají.
Jsou to zbytky z přehozu, který jsem háčkovala mojí mamce.
Ponožek zbytkovek jsem z této vlny už napletla opravdu hodně párů a tento je už asi opravdu poslední neb už jiná klubička v syslírně nemám (snad).

No a co druhá klubíčka, jak ty dopadla?
Docela dobře.
Smotala jsem si dvě obrovská klubíčka
A pletla jsem a pletla.
A toto jsem stihla ještě na dovolené uplést.


Teď budu pokračovat v pletené doma na zahradě.
Jsou to ponožky pro Ježíška - letos první.
Původně jsem myslela, že bych je upletla i klukům, ale ta červená co vypadala v e-shopu jako červená je vlastně malinová a pro kluky se moc nehodí.
Takže upletu ponožky pro moji cácorku, sebe a pak pro neteře a možná ještě pro neteřinky.
Pro kluky budu muset vyhrabat v syslírně jiná chlapská klubíčka.

Jo a malinko se mi zmenšila syslírna klubíček.
Ale o tom až příště.

pondělí 7. srpna 2017

Moře aneb dovolená už je za mnou

Tak dovolená u moře  byla super.
Letos jako loni jsem byli v Caorle.
Tentokrát jsem moc nefotila.
Bylo horko a tak se nedalo nikam chodit a ani na výlet jsem nejeli.
Místo pobytu byla apartmánová vesnička cca 10 km od Caorle.
Takže tam toho opravdu na focení moc nebylo a jet do Caorle se nám v tom horku letos nechtělo.
Takže přes den pláž a večer krátká procházka.
O proti loňsku jsme jeli ve větší sestavě - 5 rodin ve 3 apartmánech.
Docela síla.
Také komáři letos nějak více útočili - i na mě.
Loni mě vynechali, ale letos jsem si jejich řádění pěkně užila.

Opět si děti hráli na písku a sbírali mušličky.
 

 Pláž byla liduprázdná.

O proti loňsku jsem koupili dětem síťku a tak chytali rybičky a krabi.
Krabi dali do kyblíčku z vodou, koukli se, pozorovali a zkoumali a poté  vypustili zpátky do vody.

Také tam byli medúzy - naštěstí se nám nic nestalo.
No a jak dopadly moje klubíčka?
O tom bude příští příspěvek.
 

pátek 28. července 2017

Hurá dovča

Ještě dneska v práci a pak mám týden dovolené.
Máme už skoro vše zabaleno, odpoledne dobalíme zbytek, nandáme do auta a vyrážíme.
Jen nevím, zda to přežiji - celý den v práci a pak celou noc na cestě.
Ale už se těším.
Letošní prázdniny jsem si hezky rozplánovala.
Do práce jsem šla v červenci v pondělí a úterý, pak byli svátky a pátek jsem byla doma a na to navazovala týdenní dovolená.
Pak 14 dní v práci.
Teď budu mít týden dovolené.
Pak opět 14 dní v práci a nakonec prázdnin 14 dní volna.
Jak říká můj kolega - pěkně jsi si to naplánovala. Závidím ti.

No a jak to máte z plánováním dovolené Vy?
Máte raději dovolenou rozkouskovanou nebo si dáte 14 dní až 3 týdny v kuse.
Mám docela výhodu, že máme místo 20 dní dovolené těch dní 25. Takže a na Vánoce mi ještě něco zůstává.

No a co si jsem si sebou zabalila.
Po dlouhé době knihu.
Všechny důležité kontakty od Lauren Weisbergové - tato autorka napsala knihu Ďábel nosí Prada.
Už jsem jí kdysi dávno četla.
Pak samozřejmě klubíčka.
Možná i uhodnete co z toho budu vyrábět.

Už se těším, jak od zítra budu relaxovat na pláži u moře.
Snad bude teplíčko.

úterý 25. července 2017

Nové šaty pro Rozárku

Tak jsem se konečně pustila do šití na overloku, který jsem dostala od Ježíška.
Měl svou premiéru a hned jsem šila šaty.
Podívejte jak dopadly


Hořejšek jsem střihla podle střihu z Burdy na tílko, dále byla improvizace.
Nějak jsem doma neměla střih.
Myslím si, že docela dobře né?
Cácorka byla nadšená a já také.
Další level pokořen.
Teď jen najít čas a začít šít vice.
Jo, jo, času je málo a nápadů hodně.

pondělí 24. července 2017

LEGO na strakonickém hradě

V sobotu jsme převáželi děti od jedné babičky k druhé.
Jeli jsem pro ně na Lipno.
Cestou jsme si všimli cedule Výstava lega na hradě - Strakonice.
Tak jsme se tam šli podívat.
Výstava je to sice malá, ale dětem se i presto líbila.
Fotky z výstavy



Vláčky se v určitou hodinu zapnou a jezdí - což bylo něco pro našeho Myšáka
 

Trošku Hvězdných válek. Také se líbilo.
Rodinka Simsnových.
Kouzelný hrad Disney.
Slon pro štěstí  - ale prosím nesahat.
 
No a také pár pirátských lodí.
 
Prostě krása a té práce co to dalo, než se vše poskládalo.
Jinak výstava na hradě potrvá přes celé prázdniny.
 
No a v neděli jsme se zastavili ještě v Plzni - zde v Depu2015 byla unikátní 3 denní výstava Auta s vůní benzínu.
Článek o této výstavě si můžete přečíst zde. Je tam i pár fotek. Já foto dodám časem, až najdu nějaký program, který je malinko upraví.
Je jich opravdu hodně.
Byla to krásná výstava. Škoda jen, že trvala pouhé 3 dny.
 
 



pátek 21. července 2017

Ach ty Alpy

Tak je to už přes týden, co jsme se vrátili z Alp a mě připadá, že jsem žádnou dovolenou neměla.
Tentokrát jsem vyrazili jen od soboty do čtvrtka neb v další sobotu jeli děti na dovču s mojí mamkou a mají babičkou ( původně měli jet moje mamka s taťkou, ale plány překazila tátova služební cesta).
Takže letošní Alpská dovolená byla zkrácená.
Přesto jsme si to užili.
Pár fotek z dovči

Pohled na vesničku, kde jsme bydleli

 Tam někde v kopcích
Z výletu do Švýcarska.
Jeli jsem z apartmánu autobusem, pak jsme si sedli do kabinkové lanovky, která nás vyvezla skoro až na vrchol.
Na hřeben nás pak dovezla sedačková lanovka.
Na hřebenu jsme přesedli na další sedačkovou lanovku, která nás po cca 30 min dovezla do údolí.
Tam jsme přestoupila na další sedačkovou lanovku, která nás dovezla na vrchol hory, kde jsme nastoupili do této patrové lanovky, která nás dovezla dolů do údolí.


Pak kousek pěšky - cca 15 min a byli jsem ve švýcarské vesničce - ráj obchodů.
Zde byla bezcelní zóna - ale pro normálního Čecha docela dost drahá.
Takže jsem koupili akorát čokoládu, dětem maličkost a hurá zpátky do Rakouska.
Člověk musí hodně plánovat, neb patrová lanovka končí v 15 hod a pak by se člověk těžko dostával zpátky.
No a na tuto lanovku navazují další - cca 1,5 hodinky jízdy lanovkami než se člověk dostane k autobusu.
Jo a cestou v lanovkách jsme pozorovali sviště.

 Ještě tam bylo trochu sněhu.
 No a tady máme pohled do údolí z vysutého mostu.
 Zde je ten most.
Překonala jsem se a opět ho přešla, i když nemám ráda chůzi po takovéto konstrukci ( pohled dolů přes mřížky mě docela dost děsí).
 No a tady je přečerpávací nádrž - takto to ani nevydadá, že je to lidské dílo
Pár dní v Alpách uteklo jako voda a mi museli domů.
Ve čtvrtek večer vyprat, pověsit.
V pátek vyžehlit, zabalit a v sobotu jsem vezli děti s babičkami na dovču.
Neděle byla malinko odpočinková.
V pondělí mě čekala služební cesta a pak týden klid - to jsem si myslela.
Po návratu ze služební cesty mi telefonoval šéf a já druhý den ráno neplánovaně musela odjet na další tentokrát zahraniční služební cestu.
Takže z plánovaného týdne klidu a práce doma toho moc nezbylo.
V pondělí česká služebka.
V úterý příchod do práce před 6 hod a dojezd do Německa, práce do 18 hod, na hotel vyspat se a ráno opět do práce.
Odchod z práce kolem 18 hod a cesta domů.
Postel a ráno opět do práce - a to byl čtvrtek a doma jsem nestihla skoro nic a děti se v sobotu vrátí.
Takže už si raději nic neplánuji neb co si poslední dobou naplánuji stejně nestihnu.