Aukce vašeho života: aneb co hezkého po vás zůstane?

Název dnešního příspěvku jsem si půjčila od Blanky Winterové z jejího blogu  winterinparis. 
A tím bych Vás chtěla pozvat i k předčtení jejího článku Aukce vašeho života: aneb co hezkého po vás zůstane?

Blog Blanky čtu již nějaký ten pátek a moc se mi líbí. Její články jsou výstižné a mě dost blízké.
Původně jsem chtěla napsat něco o "Minimalismus, pomalá móda a já". Článek na toto téma mám rozepsaný víc jak rok, ale stále to není ono.

Místo toho píšu toto.
Její článek mě zaujal. Je tak moc pravdivý.
Lidé nakupují bez rozmyslu. Také občas koupím něco levného v kiku, ale snažím se tyto nákupy minimalizovat.

Jsem snad jediná z naší kanceláře ( i když je tu většinou pánské osazenstvo a jejich ženy to prý nedělají), která se snaží o svoje věci pečovat. Snažím se kupovat kvalitní oblečení a nejenom obleční, o které se pak starám.

Jsem asi jediná, která ještě poctivě žehlí vyprané prádlo.

Nejsem jediná, ale v menšině, která odmítá sušit prádlo v sušičce. Sušička mi nepřijde pro prádlo TOP - i když v dnešní době to asi jinak nejde. Mám tu výhodu, že máme v domě sušárnu, kde přes zimu suším. Novostavby na toto nemyslí nebo je to spíš ekonomické hledisko - sklep či jiná místnost jen na sušení prádla je drahá a proto se nové domky či bytové domy staví bez klasických sklepů - místo nich jsou tam podzemní garáže a lidé tak nemají jinou možnost, než sušit prádlo v sušičce.

Jediná, která jemné prádlo přepírá v ruce - některé věci do pračky podle mě prostě nepatří.

Jediná, která zašívá děravé ponožky či jinou část oděvu - ostatní to vyhodí do koše nebo používají na hadry. Já se snažím zašívat tak dlouho, dokud je to únosné.

Jediná, která se snaží kupovat neutrální věci - tak aby některé věci mohla nosit starší dcera a po ní pak dědit syn. Přijde mi to normální. Nemusí mít dcera vše růžové (už to ani v 11 letech nechce), ale takové, aby se dalo dědit - ale dle některých jsem divná. Klučičí tepláky jsou něco jiného než holčičí (mají prý jiný střih)  - pro mě jsou to tepláky jako tepláky.

Jediná, které záleží na tom co nosí a z čeho je to vyrobené.

Jediná, která si kupuje dražší věci - i když to je relevantní (raději budu mít zmuchlané lněné šaty než celý den na sobě mít 100% umělotinu, která se nemuchlá). Ono levné může být vlastně i drahé.
V mém šatníku jsou věci, které jsem si kupila před 20 či více lety (např. jedny šaty, které jsem si kupovala na střední, pak je nenosila a loni znovu objevila, zkrátila a teď opět nosím).

Blanka má pravdu, že jsme zahlceni věcmi. Lidé nakupují levné, ale nekvalitní oblečení. Co z toho zůstane? Asi nic.

Co jsem chtěla dnešním příspěvkem říct?

Snažím se žít v duchu minimalismu - i když tam mám ještě velké mezery, ale snaha se cení.
Snažím se nekupovat blbosti a levné věci - i když někdy také uklouznu.
Snažím se o svoje věci pečovat - zašívat, žehlit, boty krémovat.
Snažím se žít krásný život plný zážitků, nehonit se a vychutnávat si ho - což se mi doufám daří.