Při čtení jsem zjistila, že spoustu věcí, o kterých autorka píše už vlastně nějaký ten pátek dělám. A na spoustu věcí zapomínáme.
V kapitole Dieta a pohyb se mi líbilo, jak autorka popisovala, že obě rodiny, které navštívila se nemořili dietami, jedli to co chtěli, ale v přiměřených porcích a místo cvičení měli pro udržení kondice klasický pohyb - chůze do schodů a chůze po nákupech. Chodili a nejezdili všude autem tak jako většina z nás.
Takto přesně jsem já shazovala poporodní kg. Nejsem zastáncem diet - nikdy jsem žádnou nedržela, protože jak by někdo řekl - Nemáš silnou vůli - nebaví mě to. Nechci aby mi někdo diktoval co a kdy mám jíst. Prostě jsem začala jíst 5x denně menší porce. No a cvičení mi také nic neříká. Párkrát jsem si doma zacvičila pilates neb mě bolela záda, o chození do posilovny jsem nikdy nestála. Do kondice jsem se dostávala pomalu procházkami. 2x denně jsem vyrazila z kočárkem na svižnou procházku. Kamarádka chodila max. 2x do týdne, jinak musela doma uklízet a prcek spal v kočáru na balkoně. Já jsem raději vzala kočár a vyrazila ven. Přece jenom se v životě ještě na uklízím dost, ale vozit svoje mimčo v kočárku můžu tak max. 2 roky a i to některé už nechce.
V kapitole Styl a krása jsem narazila na téma Šatník.
Tento problém jsem řešila na podzim. Měla jsem se po mateřské vrátit do práce a tak jsem celý šatník vyndala a začala ho probírat. Zjistila jsem, že v šatníku mám spoustu sportovního oblečení, ale hezké kousky vhodné do práce tam chybí. Tak jsem si tak zhruba v hlavě udělala seznam věcí, které musím dokoupit a které ještě využiji. Pak jsem šatník pro třídila - staré oprané věci vyřadila, trička, které jsem nosila ven a už nebyly to pravé ořechové jak se u nás říká jsem přendala na doma a věci dala zpět do šatníku. No pravidlo 10 kousků asi nikdy mít nebudu, ale postupem času jsem zjistila, že nosím tak max. 15 ks obleční - myslím tím kalhoty, sukně, svetry a kabáty. Trička a halenky nepočítám.
Při nákupu nových kousků obleční jsem začala upřednostňovat kvalitu před kvantitou. Je to tak 2 roky, kdy jsem si uvědomila, že mám spoustu triček, která vypadají po pár vypráních hrozně. Byla to právě ta levná trička koupená v akcích - výprodej. Pak jsem měla hromadu triček, která se dala nosit max. na doma a na ven jsem toho moc neměla. V tento okamžiku jsem si řekla, že budu muset začít nakupovat kvalitní věci. Nemůžu mít přeci skříň plnou věcí, které nenosím nebo vypadají hrozně.
I autorka na toto téma upozorňuje ve své knize. Chci chodit hezky oblékaná abych se nemusela za sebe stydět, když mě náhodou potká někdo známí. Přece jenom první dojem je první dojem a ten se počítá. Nikdy nevím koho kde potkám a na prvním dojmu záleží. Lidé si ostatních hodně všímají a špatný první dojem se pak těžko napravuje. Začala jsem se víc koukat i po ostatních, jak se oblékají. Zjistila jsem, že jsme národ, který se obléká hodně sportovně a přece ženská v šatech či sukni vypadá daleko lépe než v teplákové soupravě i když je na ní logo Adidas.
Další věc, která se mi líbila byla ta, že rodina ve které autorka bydlela nerozlišovala domácí a venkovní oblečení a nosila krásné věci i na doma. Sice by se mi to také líbilo, ale pro mě by to bylo dost nepraktické. Takže zůstanu u svého převlékání - věci do práce a ven a pak věci na doma a zahradu. Jediné co jsem začala praktikovat bylo nošení hezkých nových věci každý den do práce či na nákupy. Dřív jsem si nechávala nové hezké kousky na potom. Pro lepší příležitost. Většinou jsem je měla párkrát na sobě. Totéž jsem praktikovala i u malé, ale tam to skončilo tak, že většinou oblečení odrostla a já pak litovala, že jsem jí to nedávala. Takže teď už se snažím nosit všechny kousky oblečení a dávat dětem vše i to co bych dřív nechala na lepší příležitost.
Krása to bylo další téma, které mě zaujalo.
Francouzsky si prý kupují jen to nejlepší na co mají. Drahé krémy, parfémy. Parfémy si kupuji nebo spíš dostávám z parfumerie. Už dávno jsem vyrostla z levných parfému z Avonu či Oriflame. Zjistila jsem, že nevoní tak hezky jako ty drahé z parfumerie, a hlavně vydrží mi méně. Takže si ho člověk musí kupovat častěji. Takže místo 3 levných si raději koupím jeden parfém za cenu těch tří levných a který mi vydrží kolikrát i déle než 3 levné vůně.
Krémy na obličej, tak to je kapitola sama pro sebe. 5 let jsem používala krémy firmy Vichy. Předloni mi přestaly vyhovovat. Takže 2 roky už hledám ten pravý. V drogerii nenakupuji. Zkouším většinou z lékárny. Měla jsem krém od Avene, Biodermy, Yves Rocher nebo z Manufaktury. Teď mám od firmy Nuxe. Zatím nevyhovoval ani jeden. Vždy to byl dobré tak 2 měsíce ale pak už ne. Mám mastnější pokožku z nedokonalostmi - velké póry, občas akné a černé tečky. Neustále zkouším nové krémy, které by tento problém vyřešili. Stále nemachazím ten pravý. Minulý týden jsem měla vzoreček krému Helena Rubinstein - cena krému 2 tisíce a já se po něm leskla, měla jsem celý den mastnou T-Zonu. Bylo to pro mě velké zklamání. Už nevím co bych na obličej dala. Pokud máte někdo typ na účinný krém pro smíšenou pleť sem s ním. Ráda bych měla pleť jak modelky.
Také se mi líbí nahé líčení. To praktikuji již řadu let. Do mateřské jsem používala pudr a rtěnku, občas stínu. Teď přes zimu make-up a přes léto BB krém, rtěnku a řasenku. Nelíbí se mi moc silná vrstva make-upu. Mám ráda přirozenost.
Vlasy - další citlivé téma. Francouszky prý nosí vlasy max. po ramena, starají se o ně a vypadají stále jak od kadeřníka. Moje vlasy vypadají dobře tak první den po umytí. Pak už ne. Mastí se mi. Musím mýt ob den. Už mě to unavuje. Nemám ráda, když mám mastné vlasy, střídám šampony a žádný mi moc nepomohl. Teď jsem začala vlasy oplachovat kopřivami, ale zatím žádný výsledek. No a co Vy? Nemáte některá z Vás typ jak na mastné vlasy? Je pravda, že vlasů si každý všimne. Když má žena krásné šaty, boty a hezky nalíčný obličej a upravené vlasy tak je na ní krásný pohled, ale když je má neupravené a mastné - i když za to nemůže - hned si člověk řekne, že o sebe nedbá. Krásné zdravé vlasy jsou chloubou každé ženy.
Další kapitola je Jak dobře žít.
Madame Chic měla doma pořádek. Neměla byt zbytečně přeplácaný nábytkem. Měli málo věcí. Neměli zbytečnosti, které nepotřebovali, což se o naší generaci říct nedá. Pořádek v bytě je občas k neudržení. Děti mají spoustu hraček. Nejenom ty moje, ale určitě i ty Vaše. Dřív měli děti pár hraček a byli spokojené. Moje generace hraček měla víc než moje mamka či babička, ale dnešní děti jich mají opravdu moc. Autíčka, panenky, lego, tablety počítače atd. babičky nakupují dětem hračky, protože my jsem takové neměli a tak alespoň vnouček či vnučka je musí mít.
Já se snažím dětem kupovat hračky, které je budou rozvíjet a budou si s nimi opravdu hrát.
Naše generace pořád něco nakupuje, ať už jsou to hračky, oblečení či potraviny. Nakupujeme bez přemýšlení protože to mají buď v akci nebo je to zkrátka levné. A tak si zaplavujme byt zbytečnostmi, které vlastně ani nepotřebujeme. V bytech se pak nedá pomalu ani hnout natož žít.
Jídlo je další kapitolou o které jsem začala víc přemýšlet, když se mi narodili děti a které je také v knize probíraná. Autorka v knize popisuje, že Madame Chic nakupovala jen tolik jídla kolik skutečně spotřebovali, chodila nakupovat každý den aby jídlo bylo čerstvé. Začala jsem si při nákupu jídla říkal : Potřebuji toho nakupovat tolik? Né. Nenakupuji v akcích jídlo - nevyplatí se to. Zjistila jsem, že když koupím v akci jogurty, tak většinou 1 či 2 vyhodím, protože je nestihneme snít. Začala jsem nakupovat kvalitní věci. Koupím raději dražší jídlo na kterém si pochutnám, než levné či v akci a bych ušetřila a nakonec to vyhodila protože se to nedá jíst. Ale spousta lidí nakupuje v akcích. Koupí spousty jídla, které většinou ani nesní a hlavně většinou není tak kvalitní jako to které v akci není. Např. rajčata.
Také naše generace nebo spíš generace tak o 10 let mladší než já tak trochu bojkotuje kulturu. Chodím do divadla cca 20 let. Když se podívám jak chodí dnešní 18 či 20 letí lidé do divadla tak občas koukám s otevřenou pusou. Já mám šaty či společenské kalhoty a oni rifle a vytahané tričko. Vypadá to hrozně. Do divadla by se člověk měl obléknout slavnostně a né jako někam na rokový koncert.
V dnešní uspěchané době mobilů, počítačů a tabletů pomalu ale jistě zapomínáme i žít. Spousta mladých lidí i dětí tráví hodiny a hodiny na PC či tabletu. Mají spousty virtuálních kamarádů, jsou na facebooku - hrají hry, povídají si ve virtuálním světě, posílají SMS či MMS, ale jít ven a povídat si tam či hrát na hřišti fotbal nebo jet na kolo tak to už ne. To dnešní děti a mladí lidé nedělají. Možná teď vypadám jako babička, která si pořád na něco stěžuje, ale dost mě to děsí. Děti tloustnou, uzavírají se do sebe a vlastně žijou v úplně jiném světě než jsme žili mi. Já si nepamatuji - tedy kromě toho když jsem byla nemocná - že bych celé dny seděla doma a koukala na televizi. Teď je to běžné. Pokud jsem byla doma tak jsem si četla, což dnešní děti také moc nedělají.
Já se přiznám, že teď mi na čtení také moc času nezbývá, ale u mě to jde omluvit - jsem pracující mamka, která krom práce musí zvládnout ještě domácnost, děti a svého koníčka ruční práce. Ale čas na knížku si najdu - zatím na tu dětskou - máme rituál každý večer čtu dětem před spaním.
Kolik z maminek či tatínků si najde každý večer čas na čtení pohádek dětem před spaním - moc asi né. Mají totiž jinou práci - koukají na TV či do počítače, protože přece musí zjistit co dělali celý den kamarádi a známí.
Dnes je jiná doba, vše musí být dokonalé, žijeme v uspěchané době - no a čas na čtení knížek je pro část rodičů plýtvání časem - proč číst, když můžu dětem pustit DVD či CD s pohádkou. Nejde o to čtení jako takové, jde o to, že večer věnujete svůj čas svým dětem. Povídáte si s nimi, oni vnímají vaši přítomnost. Pamatuji si, jak bylo krásné, když mě rodiče četli pohádky, hráli si se mnou společenské hry nebo jsem si s mamkou povídala co jsem ten a ten den dělala. Z našich životů se pomalu vytrácí kouzlo domova. Vytrácí se ty krásné a neopakovatelné chvíle strávené s rodinou - posezení při společném obědě či večeři. Povídání si o všem možném. Jít na procházku, sednout si venku a odpočívat a pozorovat přírodu.
Knížka mi připomněla jak je to důležité trávit čas se svoji rodinou. I když jsem to dělala, dělám a budu dělat, tak přece jenom občas zapomínám jak je to pro moje blízké důležité. Je to o tom, že jim věnuji svůj čas, který bych mohla využít jinak třeba koukáním na TV či na internet nebo jenom tak ležet, ale já ho věnuji svým dětem, svému manželovi. Strávíme spolu krásné chvilé, které si budou děti pamatovat. Naučím je, že je důležité se věnovat jeden druhému a trávit s blízkými co nejvíc času. Čas strávený s milující rodinou je nad všechny poklady světa. Je úžasné vidět v dětských očích radost z toho, že mamka s taťkou jsou s nimi a hrají si.
Žádné komentáře:
Okomentovat