pondělí 30. dubna 2018

Pletené návleky na ruce

Tak o víkendu jsem dopletla zatím poslední návleky na ruce - jsou pro paní učitelky ze školky, jako poděkování za jejich krásnou péči o naše dětičky během 7 let, co školku navštěvovali.
Další ještě určitě budu plést - dárky pro Ježíška, ale na ně je ještě čas.
Jedny světle modré a zbytek tmavomodré 

 



|Tak tady jsou všechny hezky pohromadě.
Zatím jsem upletla celkem 5 párů.
Už mají i etikety.
 
Návleky teď hezky čekají schované na poslední školní den, abychom je mohli předat. Snad se budou líbit. Přijde mi to jako praktický dárek, který paní učitelky snad využijí.


úterý 24. dubna 2018

Naplétán aneb svetr je hotový

Tak jsem opět naplétala svetr té mojí cácorky.
Pletla jsem jí ho v roce 2012 - již tehdy jsem jí ho udělala větší. Takže jí vydržel docela dlouho.
No a loni již jí byl kratší v těle, ale rukávy byli ještě OK. Letos už to tak není.
Takže jsem ze syslírny vytáhla růžová klubíčka a začala konečně v dubnu naplétat.
Už byl nejvyšší čas.
Tak a je hotovo. Napleteno - další naplétání se již konat nebude. Už by jí byl malí v těle i v rukávech.
Takže jsem nakonec napletla tělo jinak, než jsem původně myslela.


Je to poznat neb nová růžová má krapánek tmavší odstín.
No a takto vypadá svetr zezadu.
No a už jsem začala další projekty.
Moji svetro/tuniku jsem odsunula na později. Teď ji stejně nevyužiji a do podzimu času dost.
Letošní jaro je nějaké až moc teplé - spíš letní.

pondělí 23. dubna 2018

Víkendový

Jaro už je tu - tedy spíš než jaro teploty připomínají léto, ale podle kalendáře je jaro a tak kvetou jarní kytičky.
Jako například moje oblíbené srdíčko - tedy vlastně srdcovka.
Každý rok se těším, zda opět vykvete. Ani letos nezklamala.

pátek 20. dubna 2018

Pohádky na dobrou noc a nejenom na tu......

Pohádky na dobrou noc pro ty moje malá sluníčka.
Začalo to zcela nenápadně a postupem času to přerostlo v .....
Jako malá jsem milovala poslouchací pohádky před spaním - rodiče mi /nám pohádku přečetli, pak pustili gramofon a já poslouchala nebo spíš obě se sestrou jsem poslouchaly a usínaly.
Podle vzoru rodičů to teď dělám i já. Dětem pohádku přečtu (jak kdy - teď mi čas moc nevychází a tak mají alespoň tu poslouchací) a pak jim místo gramofonu pustím pohádky na CD. Gramofon sice v pokoji mají, ale pouštím ho jenom občas.
Takže tady máme všechny pohádková CD. A jak už jsem spala, začalo to nenápadně.

Při návštěvě Levných knih jsem narazila na CD s pohádkami - jsou to tyto

a tyto
No a pak už to jelo.
Začala jsem kupovat dětem poslouchací pohádky.
Hurvnínka v Lidlu
Paní Láryfary, kterou krásně vypráví Libuše Šafránková v Levných knihách

Macha a Šebestovou a Pohádky Miloše Macourka, které vypráví Petr Nárožný
Bob a Bobek a Maxipes Fík, které vypráví Josef Dvořák
Žofka ředitelka ZOO v podání Petra Nárožného
a Příhody Brouka Pytlíka v podání Jiřiny Bohdalové
Nejlepší pohádky  Josefa Lady a Nezbedné pohádky a také Povídaní o pejskovi a kočičce v podání Karla Högra a Dášenku
Budulínka, Byla jednou jedna koťata, O víle Amálce a pak Královna Koloběžka od Jana Wericha
No a nakonec O makové panence a motýlu Emanuelovi, Zlatovláska, O statečné princezně a Pohádka Sůl nad zlato. Poslední je Pošťácká pohádka, která teď u nás jede skoro každý večer.
Děti tyto pohádky rády poslouchají.
No a jak to máte nebo jste měli s dětmi večer Vy? Čtete dětem pohádky nebo pouštíte či jen zhasnete a děti usínají sami.

úterý 17. dubna 2018

3/4 kalhoty a jedna sovičková sukně

Tak toto je výsledek mého sobotního nočního snažení.
Látky jsem měla doma už rok - rok jsem se snažila nebo spíš nesnažila něco ušití. Až teď, když venku teploty začaly stoupat a děti neměli na sebe kraťasy, tak jsem si řekla, že už je opravdu nejvyšší čas něco ušít.
Šití není dokonalé, ale mě stačí a dětem také.
V krámech je sice sousty oblečení, ale...
Myšák je hubený a tak mu některé kalhoty padají.
Rozárka nemá postavu větnamských dívek - prostě je češka - postavu má po mě - trošku širší boky. Není tlustá, ale také nemá postavu anorektičky. Přijde mi, že v krámech s dětským oblečením na dívky vybočující normu, není oblečení. Vše je šité na dívky s anorektickou postavou - hodně hubené.
A tak jsem se rozhodla pro šití.
Takže minulý týden jsem si udělala střih - obkreslila jsem tepláky, které děti nosí.
Ve čtvrtek jsem střih vystřihla, v pátek jsem střihla do látky a v sobotu si dala noční a ušila.
Vznikly jedny 3/4 kalhoty pro Myšáka - ještě budou asi jedny. Látka ještě na jedny vystačí.

Pak jedny 3/4 pro Rozárku
No a ze zbytku jsem ušila Rozárce sukni. Sešila jsem pruh látky a do pasu všila širokou gumu.
Sukně tak akorát.
No a jak se mě občas některá ptáte, jak to dělám, že toho stíhám tolik. Tak  věřte, že toto oblečení bylo šito na úkor mého spánku. V sobotu jsem vlezla do postele v 23:55. A to jsem začala šít v 21:30.  Předtím jsem ještě musela vyžehlit koš prádla a uklidit kuchyň.
Takže opravdu nejsem žádná super žena, ale u mě je vždy něco za něco. A v 99 % je to na úkor mého spánku.

No nic. Teď zase budu háčkovat deku a v sobotu možná ušiji i druhé kalhoty. Ještě tam mám úplet, tak možná budou i kraťasy z úpletu.
No a chtěla bych si koupit látku na kolovou sukni pro mě a pro tu moji cácorku. Tak uvidím, zda to stihnu. Co jsem nastoupila po mateřské do práce, tak jsem na milost vzala i sukně a šaty. Přece jenom do práce nemůžu chodit v kraťasech každý den.

pondělí 16. dubna 2018

Víkendový

Toto překvapení mě čekalo v sobotu ráno na balkoně.
Moji pichláčci zase po roce kvetou. Už asi dva roky je chci přesadit, ale stále to nedávám. No a jak je vidět, tak jim malé květníčky nevadí a kvetou jak steklí. Takže je asi ještě pár let nechám v těch co jsou - pokud se mi nerozpadnou.

Také jsem si dala v sobotu noční - dostala jsem chuť na tvoření a tak jsem šila a šila a najednou byla půlnoc, ale o tom zas příště.

Ta moje Rozárka měla závody a stihla se na nich spálit. Takže v neděli jsem jela do lékárny pro Panthenol a hned jsem koupila nový opalovací krém. Kupuji zásadně 50+. Máme to na dovolenou i tady. Osvědčila se mi tato značka. Zkoušela jsem jich hodně, ale tato je top.

Když ma na malou čekali, tak jsem si udělali výlet na nedaleký kopec, odpoledne jsem pracovali na zahrádce a v neděli jsem vyrazili na kolo.
Jaro už je tu.

úterý 10. dubna 2018

Háčkovaná deka

Tak tady je ukázka druhého dárku pro Ježíška.
Zatím je ho jen malý kousek, ale snažím se každý den spíš večer háčkovat.
Háčkuji z ponožkovky od Vlnapu a používám háček č.3. Jde to velmi, ale velmi pomalu.

pondělí 9. dubna 2018

Norské svetry a já

Norské svetry se mi hrozně moc líbí. Na instagramu jich je opravdu hodně. Svůj první svetr s norským vzorem jsem dostala jako dárek od mého taťky. Tenkrát mi ho přivezl ze služební cesty do Finska. Stál před těma x lety myslím 50Eur a to bylo v roce 2000 opravdu hodně.

Stále ho nosím ven s dětmi na procházky. Je ze 100% vlny.

Pak jsem začala svetry plést - tedy upletla jsem tehdy svetry dva - jeden pro mě a druhý pro mou sestru. Kombinace černo/bílá a bílo/černá. Návod jsem našla v  časopis Verena. Více o tomto projektu najdete zde.



No a tyhle dva svetry  byly na dlouhou dobu moje poslední vyplétané svetry. Do dalších se mi už nechtělo. Nejsou pletené v kruhu, ale rukávy jsou zvlášť, předek a zadek také. Takže se svetry musely sešívat a hlavně bylo pracné vyplétaní. Musela jsem dávat pozor na utahování. Prostě už se mi do dalších nechtělo.
No a pak jsem objevila stránky firmy Drops a jejich krásné norské svetry. Tedy ještě před nimi jsem se naučila plést raglánové svetry a teprve potom se vrhla na pletení norských svetrů.
Docela jsem se do nich zamilovala a začala je plést neb pletení v kruhových řadách, bez sešívání, neustálého kontrolováni vlny je opravdu super věc.
Takže jsem začala plést opět po letech vyplétané svetry a vznikly další a další svetry a snad budou vznikat i další. Tyto jsem pletla v roce 2016. Barevný pro mě, tmavomodrý pro Rozárku, světlemodrý pro Myšáka a hnědý pro neteř.



No a letos jsem pleta tento

No a další už mám nahozený. Ještě bych chtěla zkusit nákrčníky a možná i také nějaké ty čepice.
Uvidím, jak na tom budu s časem.
Plánů mám hodně, ale času mám málo.



pátek 6. dubna 2018

Deníčky dětí

Také jste si jako malé psaly deníčky? Já to zkoušela několikrát a vždy jsem to vydržela pár dní max. týdnů a skončila jsem. Prostě mě to nebavilo nebo jsem zapomínala.  Ale dětem jsem je psát chtěla a tak se snažím.
Snažím se dětem psát deníčky. Od jejich prvního dne života. První rok života dětí jsem jim do deníčků psala docela pravidelně - oběma. Při prvním dítěti to šlo lehce - to byl čas na vše. Když se narodil Myšák, tak jsem se i jemu snažila také psát pravidelně a často. Jak ale děti rostli, tak frekvence psaní se snižovala. Postupně se ustálila tak na 3 měsících - tady jednou za 3 měsíce jsem jim napsala do deníčku malé shrnutí všeho, co se za tu dobu stalo. Poslední rok už nestíhám ani to. Teď jsem nepsala skoro půl roku. Strašně mě to mrzí, ale jsou jiné věci, které musím udělat. Když ale píši, tak se snažím vzpomenout na vše, co se za tu dobu stalo.
Aby měli památku a věděli jaké dělali pokroky, co se jim povedlo a co né. 
Začínala jsem psát do těchto deníčků.
Ale když jsem si je zpětně začala číst, tak jsem zjistila, že né vše je tam pro ně publikovatelné. Začala jsem tam psát toho víc, než bych jim chtěla říct. Občas i moje pocity a ty bych jim nerada předávala.
A tak, když jsem v papírnictví viděla tyto krásné "Lapače myšlenek a snů", tak jsem koupila každému jeden a začala přepisovat.
Rozárce jsem už vše přepsala, Myšákovy vlastně už také. Chybí mu jen jeden zápis, ale to snad brzy napravím.
No a teď si budu vést deníčky dva pro každé dítě. Vím, že je to neúnosné, ale ty jejich bych jim chtěla dát - třeba k 18-tým narozeninám. První roky jsem jim tam psala pokroky, od školky pak jejich úspěchy, výlety které jsme absolvovali, dovolené, co se jim přihodilo a také počasí jaké ten rok bylo. Kdy napadl první sníh, jak dlouhá ten rok byla zima a kolik sněhu napadlo.
Prostě ze života.
Snad to ocení a já budu tak pilná, že jim to do těch jejich 18 narozenin vydržím psát. 

Včera jsem tam také chtěla psát - hlavně Myšákovi. 
Včera byl jeho velký den. Byl u zápisu do první třídy. Už je to tady. 
Jenže mě nebylo dobře - prostě jsem od pondělí nějaká nakřáplá. Začalo to bolením dásní, pak mě bolest vystřelovala do ucha. Ve středu jsem si na jeden zub nemohla ani sáhnout a včera už mě bolela jenom dáseň. Dneska se mi udělala afta. Nervy pracují dokonale. V práci je toho moc a měla jsem také tak trochu vítr ze zápisu - přišlo mi, že neumí žádnou básničku ani písničku a datum narození také pletl. Prostě nějak se to na mě sesypalo a ozvaly se zuby.
Zápis zvládl dobře a mě zuby také přestaly bolet. Tak snad se blízká na lepší časy.
Dneska večer zapíšu do deníčku o zápisu a snad budu mít náladu i na pletení či háčkování. Tento týden jsem to nedávala.

středa 4. dubna 2018

Vlasy aneb jak to dopadlo

Dnes bych se ráda vrátila k tématu Vlasy našich babiček a ty naše - naposledy jsem o nich psala v září roku 2016.
Myslím si, že je načase malá rekapitulace - jak to vlastně s vlasy mám teď.

Vše začalo v únoru 2014. Tehdy jsem ještě byla na mateřské s Myšákem. A s Rozárkou jsem chodila soukromě na logopedii. Logopedka nás vždy pozdravila : "Dobrý den dámy", ale tehdy ještě něco přidala - "to jsem ráda, že vypadáte stejně."
Nechápala jsem, pak mi pověděla, že dopoledne u ní byla maminka s dcerou. Maminka byla ostříhaná a změnila barvu vlasů. No a já ji povídám, že se barvit nemůžu, abych si nezničila vlasy, jenom hennou .... pokračování toho jak vlastně začala moje snažení s vlasy si můžete přečíst zde.
No a snažení pokračovalo a vlastně pokračuje stále.
Nebudu zde psát vše.  Můžete se mrknout na moje pokroky i přešlapy, které jsem za ty 4 roky udělala.
V březnu 2014 - pokroky šly pomalinku, ale už tehdy jsem začala mýt vlasy 1x za 3dny (spíš 2x do týdne).
V květen 2014 -  stále se snažím mít vlasy 1x za 3 dny. Vlasy oplachuji kopřivovým výluhem, když to nejde, použiji suchý šampon. Pomalu se vlasy zlepšují.
V červnu 2014 - pokračuji a zkouším tuhý šampon v kostce.
Srpen 2014 - vlasy se mi zhoršili, více se mastí.
Září 2014 - tehdy jsem začala používat místo kopřiv občas bahno z mrtvého moře a místo suchého šamponu kakao na vaření.
Listopad 2014 - tehdy mi kadeřnice objasnila, že maštění vlasů souvisí s pokožkou hlavy. Protože mám mastnější pokožku, tak se mi mastí vlasy. Také jsem zjistila, že né všechny šampony mi vyhovují.

Září 2015 - Tehdy jsem si myla vlasy 2x týdně - vždy v pondělí a ve čtvrtek ráno. Oplachovala jsem stále kopřivami a někdy i octovým oplachem. Také jsem se snažila mít vlasy tuhým šamponem, ale to nebylo nic pro mě. Udělala jsem si i svoje tonikum - do Alpy jsem dala louhovat kopřivu. V té době jsem také začala hledat i svůj ideální krém na obličej - což u mě je běh na dlouhou trať.
Únor 2016 - tehdy to byly 2 roky, co jsem začala měnit svůj způsob péče o vlasy. Vyměnila jsem šampony z Manufaktury a Yves Rocher za Bio rostlinné šampony. Musela jsem přejít z tuhých šamponu zpátky na tekuté neb mi nevyhovovaly (začali se mi dělat lupy a dost mě svědila hlava). Kopřivy jsem přestala používat a začala oplachovat octovou vodu nebo zeleným čajem. Tehdy jsem si také říkala, že pokud vydržím další 2 roky tak vlasy budou OK. Jak jsem se tehdy mýlila. Také jsem hodně experimentovala s kosmetikou.
Září 2016 - tehdy jsem napsala, že je to můj poslední příspěvek k otázce vlasy našich babiček a ty naše.
Jak se říká - nikdy neříkej nikdy.
Jak už jsem psala, dnes se k vlasům opět vracím.

Tak co se za ty 4 roky změnilo?
Vlasy se mi mastí stále. Někdy méně - jaro, podzim, někdy více - zima a léto.
V létě se celkově člověk víc potí a v zimně nosím čepici, tak podle toho vlasy také vypadají.
Vyzkoušela jsem skoro všechno - tuhé šampony, tekuté šampony, rostlinné, chemické i bio. Rozdíl jsem nezaznamenala. Vždy to tak měsíc bylo lepší, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Ještě jsem si zadělala na problémy - lupy, kterých jsem se dlouho zbavovala a vlastně se jich zbavuji dodnes.

Je to asi opravdu věc genetiky jak mi můj problém osvětlila jedna paní kadeřnice.
Říkala mi, že má 70 letou maminku a té se mastí vlasy celý život i jí se mastí vlasy. Nepomohlo jí nic. Zkoušely snad všechno - vyzkoušely všechny možné šampony i oplachy. Má mastnou pleť a tím to je. Toto je také můj případ. Prostě mám mastnou pleť a tím pádem se mi mastí i vlasy. 
Konečně jsem pochopila, že ať dělám co dělám, tak genetiku nepřelstím. 
No, a abych si vlasy ničila trvalou či chemickými barvami, které by možná pomohli - děkuji nechci.
Takže jsem se přestala trápit a začala si užívat.
Začala jsem si mýt vlasy dle potřeby, většinou je to 2x za týden, pokud jdu někam v sobotu či neděli tak si je umyji dříve nebo prostě stáhnu do culíku. Přestala jsem hledat ideální šampon na vlasy, protože ten není. Zjistila jsem, že šampony musím střídat. 
Na druhou stranu mám stále svoji barvu vlasů - nemusím se barvit, nemám šediny. Spousta ženských v mém okolí (a není jim ještě 40 let) se cca od 30 let barví neb mají šediny - některé i dříve.
Moje mamka má stejné vlasy jaké já - je jí přes 60 let a stále má svoji barvu - sem tam nějaký šedivý vlas má, ale to maskuje melírem.
A co z toho plyne?
Takže naučte se mít svoje vlasy rády takové, jaké jsou a neničte si je zbytečnou chemii, pokud to není vysloveně nutné.
Na metodu NO POO jsem zatím nenašla odvahu - třeba ta by pomohla. Co používám za šampony teď - z Yves Rocher, Manufaktury a teď kvůli lupům z lékárny. Prostě co se mi líbí. Používám jak chemické tak i ty přírodní. Oplachy jsem používala skoro rok a nepomohlo to. Teď jsem opět po 2 letech hodila na vlasy hennu - jenom bezbarvou - výživa. Nepoužívám žádný kondicionér. Jen šampon a to jenom malou kapičku. Prostě nic nepřeháním.

No a co se týče péče o pleť. Tak tedy jednoznačně po všech pokusech zvítězila kosmetika na citlivou pleť s Yves Rocher a BB krém Estée Lauder - je sice drahý, ale mě vyhovuje ze všech krémů nejvíc. Pudr jsem si oblíbila Alverde, který kupuji v DM.

No a to je pro dnešek vše.
Jo a taky jsem zrušila po cca 10 letech ofinu, nechala si ji přerůst a dávám si ji do culíku. Vypadá to tak lépe.
Vlasy se mi stále mastí na spáncích. Už jsem se s tím smířila - i když občas hlodá červíček, proč zrovna já musím mít jemné mastící se vlasy, ale když vidím kolegyně o cca 10 let mladší, že už se barví a já nemusím, tak jsem ráda za vlasy, jaké mám.

Už nehodlám experimentovat ani s vlasy ani s pletí. Jsem ráda, že jsem konečně našla kosmetiku, která mi vyhovuje. I když zrovna není bio, přírodní ani bez chemie. Každý jsme jiný a co funguje na jednoho nemusí fungovat na druhého.
Krásný den.

úterý 3. dubna 2018

Návleky na ruce aneb Velikonoční tvoření a jiné

Tak dnes jsem chtěla napsat, jak jsem konečně dopletla návleky na ruce a o tom, jaké byly Velikonoce.
Takže jedny návleky mám hotové. Jsou podle návodu na blogu Vlněných sester.
No a nebyla bych to já, abych si návod nějak neupravila. Takže použila jsem Merino od Vlnapu - zpracovávám syslírnu. Jehlice č.4 a podle toho jsem i nahazovala. No a pletla jsem a pletla a zjistila, že mi stačí 60 řad na horní část. Takže já nahodím 14 ok a pletu 60 řad. Pak pletu dále podle návodu na jehlice vel. 4,5.
No a tady je výsledek.

V syslírně mám ještě tato klubíčka Merina, která chci zpracovat. Nejspíš na návleky.
No a přes Velikonoce jsem neupletla jedny, ale hned tři páry návleků.
 Jedny jsem dopletla před Velikonocemi. Druhý pár jsem nahodila v pátek na návštěvě u babičky manžela a doplela v sobotu na návštěvě u tchyně a nahodila a upletla i ty třetí.
Budou to dárky pro paní učitelky ve školce. Loučíme se s nimi po 8 letech a tak jsem chtěla něco osobního co užijí. No a myslím si, že návleky užijí. Další variantou byli šátky, ale to nevím, zda by vůbec nosily. Takže návleky vyhrály.
U manželovo babičky jsme během procházky našli kopce sněženek.
 Miluji sněženky.
 Vyfotila jsem děti se zvířátky - na vesnici má někdo v ohradě - dva velké koně, poníka, dvě lami, a několik ovcí. Děti tam strašně rády chodí zvířátka pozorovat.
No a v kuchyni mi roste ve vodě hortenzie. Ustřižená omylem předminulý víkend při prostřihávání suchých větviček.
Uvidíme, zda zakoření.
Během svátků jsem upekla dva bochánky, nádivku i beránka. V soutěži o nejlepší nádivku jsem se umístila na 24 místě z 38 nádivek - na to, že jsme ji dělala podruhé v životě to byl úspěch. Umístila jsem se hned za tchyní - ta ji má dobrou a hlavně ji peče léta.
Navštívili jsem dva Jarmarky, odpočívali, spali a dokonce jsme včera vyrazili prvně na kolo.
Prostě jsme si Velikonoce užili.
No a co Vy a Velikonoce?