Vlasy aneb jak to dopadlo

Dnes bych se ráda vrátila k tématu Vlasy našich babiček a ty naše - naposledy jsem o nich psala v září roku 2016.
Myslím si, že je načase malá rekapitulace - jak to vlastně s vlasy mám teď.

Vše začalo v únoru 2014. Tehdy jsem ještě byla na mateřské s Myšákem. A s Rozárkou jsem chodila soukromě na logopedii. Logopedka nás vždy pozdravila : "Dobrý den dámy", ale tehdy ještě něco přidala - "to jsem ráda, že vypadáte stejně."
Nechápala jsem, pak mi pověděla, že dopoledne u ní byla maminka s dcerou. Maminka byla ostříhaná a změnila barvu vlasů. No a já ji povídám, že se barvit nemůžu, abych si nezničila vlasy, jenom hennou .... pokračování toho jak vlastně začala moje snažení s vlasy si můžete přečíst zde.
No a snažení pokračovalo a vlastně pokračuje stále.
Nebudu zde psát vše.  Můžete se mrknout na moje pokroky i přešlapy, které jsem za ty 4 roky udělala.
V březnu 2014 - pokroky šly pomalinku, ale už tehdy jsem začala mýt vlasy 1x za 3dny (spíš 2x do týdne).
V květen 2014 -  stále se snažím mít vlasy 1x za 3 dny. Vlasy oplachuji kopřivovým výluhem, když to nejde, použiji suchý šampon. Pomalu se vlasy zlepšují.
V červnu 2014 - pokračuji a zkouším tuhý šampon v kostce.
Srpen 2014 - vlasy se mi zhoršili, více se mastí.
Září 2014 - tehdy jsem začala používat místo kopřiv občas bahno z mrtvého moře a místo suchého šamponu kakao na vaření.
Listopad 2014 - tehdy mi kadeřnice objasnila, že maštění vlasů souvisí s pokožkou hlavy. Protože mám mastnější pokožku, tak se mi mastí vlasy. Také jsem zjistila, že né všechny šampony mi vyhovují.

Září 2015 - Tehdy jsem si myla vlasy 2x týdně - vždy v pondělí a ve čtvrtek ráno. Oplachovala jsem stále kopřivami a někdy i octovým oplachem. Také jsem se snažila mít vlasy tuhým šamponem, ale to nebylo nic pro mě. Udělala jsem si i svoje tonikum - do Alpy jsem dala louhovat kopřivu. V té době jsem také začala hledat i svůj ideální krém na obličej - což u mě je běh na dlouhou trať.
Únor 2016 - tehdy to byly 2 roky, co jsem začala měnit svůj způsob péče o vlasy. Vyměnila jsem šampony z Manufaktury a Yves Rocher za Bio rostlinné šampony. Musela jsem přejít z tuhých šamponu zpátky na tekuté neb mi nevyhovovaly (začali se mi dělat lupy a dost mě svědila hlava). Kopřivy jsem přestala používat a začala oplachovat octovou vodu nebo zeleným čajem. Tehdy jsem si také říkala, že pokud vydržím další 2 roky tak vlasy budou OK. Jak jsem se tehdy mýlila. Také jsem hodně experimentovala s kosmetikou.
Září 2016 - tehdy jsem napsala, že je to můj poslední příspěvek k otázce vlasy našich babiček a ty naše.
Jak se říká - nikdy neříkej nikdy.
Jak už jsem psala, dnes se k vlasům opět vracím.

Tak co se za ty 4 roky změnilo?
Vlasy se mi mastí stále. Někdy méně - jaro, podzim, někdy více - zima a léto.
V létě se celkově člověk víc potí a v zimně nosím čepici, tak podle toho vlasy také vypadají.
Vyzkoušela jsem skoro všechno - tuhé šampony, tekuté šampony, rostlinné, chemické i bio. Rozdíl jsem nezaznamenala. Vždy to tak měsíc bylo lepší, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Ještě jsem si zadělala na problémy - lupy, kterých jsem se dlouho zbavovala a vlastně se jich zbavuji dodnes.

Je to asi opravdu věc genetiky jak mi můj problém osvětlila jedna paní kadeřnice.
Říkala mi, že má 70 letou maminku a té se mastí vlasy celý život i jí se mastí vlasy. Nepomohlo jí nic. Zkoušely snad všechno - vyzkoušely všechny možné šampony i oplachy. Má mastnou pleť a tím to je. Toto je také můj případ. Prostě mám mastnou pleť a tím pádem se mi mastí i vlasy. 
Konečně jsem pochopila, že ať dělám co dělám, tak genetiku nepřelstím. 
No, a abych si vlasy ničila trvalou či chemickými barvami, které by možná pomohli - děkuji nechci.
Takže jsem se přestala trápit a začala si užívat.
Začala jsem si mýt vlasy dle potřeby, většinou je to 2x za týden, pokud jdu někam v sobotu či neděli tak si je umyji dříve nebo prostě stáhnu do culíku. Přestala jsem hledat ideální šampon na vlasy, protože ten není. Zjistila jsem, že šampony musím střídat. 
Na druhou stranu mám stále svoji barvu vlasů - nemusím se barvit, nemám šediny. Spousta ženských v mém okolí (a není jim ještě 40 let) se cca od 30 let barví neb mají šediny - některé i dříve.
Moje mamka má stejné vlasy jaké já - je jí přes 60 let a stále má svoji barvu - sem tam nějaký šedivý vlas má, ale to maskuje melírem.
A co z toho plyne?
Takže naučte se mít svoje vlasy rády takové, jaké jsou a neničte si je zbytečnou chemii, pokud to není vysloveně nutné.
Na metodu NO POO jsem zatím nenašla odvahu - třeba ta by pomohla. Co používám za šampony teď - z Yves Rocher, Manufaktury a teď kvůli lupům z lékárny. Prostě co se mi líbí. Používám jak chemické tak i ty přírodní. Oplachy jsem používala skoro rok a nepomohlo to. Teď jsem opět po 2 letech hodila na vlasy hennu - jenom bezbarvou - výživa. Nepoužívám žádný kondicionér. Jen šampon a to jenom malou kapičku. Prostě nic nepřeháním.

No a co se týče péče o pleť. Tak tedy jednoznačně po všech pokusech zvítězila kosmetika na citlivou pleť s Yves Rocher a BB krém Estée Lauder - je sice drahý, ale mě vyhovuje ze všech krémů nejvíc. Pudr jsem si oblíbila Alverde, který kupuji v DM.

No a to je pro dnešek vše.
Jo a taky jsem zrušila po cca 10 letech ofinu, nechala si ji přerůst a dávám si ji do culíku. Vypadá to tak lépe.
Vlasy se mi stále mastí na spáncích. Už jsem se s tím smířila - i když občas hlodá červíček, proč zrovna já musím mít jemné mastící se vlasy, ale když vidím kolegyně o cca 10 let mladší, že už se barví a já nemusím, tak jsem ráda za vlasy, jaké mám.

Už nehodlám experimentovat ani s vlasy ani s pletí. Jsem ráda, že jsem konečně našla kosmetiku, která mi vyhovuje. I když zrovna není bio, přírodní ani bez chemie. Každý jsme jiný a co funguje na jednoho nemusí fungovat na druhého.
Krásný den.