Deníčky dětí

Také jste si jako malé psaly deníčky? Já to zkoušela několikrát a vždy jsem to vydržela pár dní max. týdnů a skončila jsem. Prostě mě to nebavilo nebo jsem zapomínala.  Ale dětem jsem je psát chtěla a tak se snažím.
Snažím se dětem psát deníčky. Od jejich prvního dne života. První rok života dětí jsem jim do deníčků psala docela pravidelně - oběma. Při prvním dítěti to šlo lehce - to byl čas na vše. Když se narodil Myšák, tak jsem se i jemu snažila také psát pravidelně a často. Jak ale děti rostli, tak frekvence psaní se snižovala. Postupně se ustálila tak na 3 měsících - tady jednou za 3 měsíce jsem jim napsala do deníčku malé shrnutí všeho, co se za tu dobu stalo. Poslední rok už nestíhám ani to. Teď jsem nepsala skoro půl roku. Strašně mě to mrzí, ale jsou jiné věci, které musím udělat. Když ale píši, tak se snažím vzpomenout na vše, co se za tu dobu stalo.
Aby měli památku a věděli jaké dělali pokroky, co se jim povedlo a co né. 
Začínala jsem psát do těchto deníčků.

Ale když jsem si je zpětně začala číst, tak jsem zjistila, že né vše je tam pro ně publikovatelné. Začala jsem tam psát toho víc, než bych jim chtěla říct. Občas i moje pocity a ty bych jim nerada předávala.
A tak, když jsem v papírnictví viděla tyto krásné "Lapače myšlenek a snů", tak jsem koupila každému jeden a začala přepisovat.

 

Rozárce jsem už vše přepsala, Myšákovy vlastně už také. Chybí mu jen jeden zápis, ale to snad brzy napravím.

No a teď si budu vést deníčky dva pro každé dítě. Vím, že je to neúnosné, ale ty jejich bych jim chtěla dát - třeba k 18-tým narozeninám. První roky jsem jim tam psala pokroky, od školky pak jejich úspěchy, výlety které jsme absolvovali, dovolené, co se jim přihodilo a také počasí jaké ten rok bylo. Kdy napadl první sníh, jak dlouhá ten rok byla zima a kolik sněhu napadlo.

Prostě ze života.

Snad to ocení a já budu tak pilná, že jim to do těch jejich 18 narozenin vydržím psát. 

Včera jsem tam také chtěla psát - hlavně Myšákovi. 

Včera byl jeho velký den. Byl u zápisu do první třídy. Už je to tady. 

Jenže mě nebylo dobře - prostě jsem od pondělí nějaká nakřáplá. Začalo to bolením dásní, pak mě bolest vystřelovala do ucha. Ve středu jsem si na jeden zub nemohla ani sáhnout a včera už mě bolela jenom dáseň. Dneska se mi udělala afta. Nervy pracují dokonale. V práci je toho moc a měla jsem také tak trochu vítr ze zápisu - přišlo mi, že neumí žádnou básničku ani písničku a datum narození také pletl. Prostě nějak se to na mě sesypalo a ozvaly se zuby.

Zápis zvládl dobře a mě zuby také přestaly bolet. Tak snad se blízká na lepší časy.

Dneska večer zapíšu do deníčku o zápisu a snad budu mít náladu i na pletení či háčkování. Tento týden jsem to nedávala.