pondělí 1. dubna 2019

Víkendový

Tento víkend se nesl ve znamení krásného počasí a práce na zahradě.
V pátek jsem převlékla naše postele neb mělo být v sobotu krásně. Mám ráda, když mi povlečení uschne na sluníčku. Krásně pak voní. V sobotu jsem totéž udělal u dětí v pokoji.

V sobotu ráno jsem se probudila do krásného prosluněného rána. 
Při zalévání kytek na balkoně jsme zjistila, že picháláčky začínají kvést - tedy zatím jen jeden jediný, ale to časem přijde. Opět po roce se můžu těšit z krásných růžových květů - kaktus je má jak korunku.
Odpoledne jsem vyrazila s Myšákem na zahradu. Rozárka je stále ještě nemocná.  Doma je již od 13. března. Napřed to byla spálová angína. Ve středu měla jít do školy, ale objevil se jí velký zánět dutin - který bohužel ani přes další antibiotika neustoupil. Dneska byla na kontrole a je to stále stejné. Takže další antibiotika, další kapky a ještě týden doma - možná i déle. Jsem z toho docela dost nešťastná a malá také.
Takže v sobotu jsem ostříhala růže a vyfotila kytičky na zahradě - fialky krásně kvetou
 Toto je nějaký zvláštní druh hyacintu.
 Narcisky také kvetou a tulipány už také vylézají ze země.
 Já jsem dopoledne pekla linecký koláč s rybízem a tvarohem - stav večer.
 Manžel si ho nevšimnul a tak upekl buchtu s meruňkami - stav večer.
V neděli jsem odpoledne vystříhávala šeřík - z kořenů rostly šlahouny a nevypadalo to krásně.
Rozárka byla doma a Myšák napřed pomáhal se stříháním břečťanu a poté opravoval s dědou pergolu. Lezl na štafle nebo po vistárii.

Já jsem v sobotu večer zašívala roztrhané prostěradlo, manželovo tričko a ponožky. A vzpomněla jsem si na kolegyni, která prý nezašívá a roztrhané věci dává na hadry - to také dělám, ale až v době, kdy už to zašít nejde. Nikdy mě nenapadlo vyhazovat či dávat do hadrů děravé oblečení. Vždy jsem se to snažila zašít a teprve po té, kdy už to zašít nešlo jsem to vyhodila.

Jsem v práci za divnou - zašívám, peru některé kousky prádla v ruce, věším prádlo na balkón či do sušárny a nepoužívám sušičku, žehlím. Snažím se, aby děti mohli oblečení dědit. Takže moje dcera má občas klučičí tepláky či mikinu. Některé bundy kupuji neutrální. Kolegyně na mě kouká divně, že její holka má holčičí tepláky a věci po bráchovi si nevezme ani za barák. Je to asi o výchově. Nemusí mí všechny tepláky růžové a černé, modré či šedivé tepláky jsou také hezké. Taktéž trička - malý nosí tmavomodré po cácroce. Proč kupovat na doma nové. Tyhle stačí. Moje děti nemají každý den nějaký kroužek, nedělají žádný sport vrcholově.
V mém okolí mám rodiče, jejiž děti mají každý den kroužek - někdy i dva. Dělají sport na vrcholové úrovni 4x do týdne trénink - fotbal, volejbal, hokej, krasobruslení, judo nebo sportovní aerobik. O víkendech mají závody či turnaje.
Cácorka má 2 kroužky v rámci družiny, hodinu angličtiny navíc. Myšák má jeden kroužek v rámci družiny. Oba chodí 1x týdně na kroužek dobrovolných hasičů - to ale podle některých není sport.
Kolegyně syn hraje od 4 let fotbal. Dle jejich slov má dobrou fyzičku. Asi má, ale na úkor volného času. Od 4 let chodí trénovat min. 3x týdně a skoro každý víkend mají zápas.
Moje děti holt fyzičku nemají, zato o víkendu jezdíme na výlety, chodíme na procházky, hrají si na zahradě. Malý se učí pomáhat chlapům při opravách, natíral s dědou plot, okopávají záhonky a sázejí si svoje semínka.
Prostě jsem jiná, neplním si přes děti svoje nesplněné sny z mládí. Nemyslím si, že je špatné, když dítě nedělá žádný sport.
Dnešní rodiče dle mě kladou na děti vysoké nároky - ať už ve škole, tak při sportu. Dřív to tak nebylo. Nepamatuji si, že by u nás ve třídě na základce dělal některý spolužák vrcholově sport - jo kluci chodili hrát fotbal za barák či na hřiště, chodili jsem 1x či 2x týdně cvičit do tělocvičny, ale to co dělají děti teď to né. Docela by mě zajímalo, jak takové dítě bude vypadat za 10 či 20 let, když již od mala dělá sport na vrcholové úrovni. Zda to neodnese zdraví. Pohyb je důležitý, ale to co někteří trenéři s děti dělají je podle mě již moc. Přijde mi, že teď prostě nejde se přihlásit na fotbal a jen tak si jít 2x týdně zakopat. Když je tam přihlásí, tak musí makat, min.3x týdně trénink, o víkendu zápas a nedej bože, že by to dítě nechtělo dělat. Tak je hned atomicky líný nebo divný.
Dnešní doba je prostě jiná nebo já jsem divná.

6 komentářů:

  1. Kroužky - problém se sporty vidím v tom, že dnes se buď dělá sport ve zmíněné vrcholové úrovni nebo jej vlastně není kde dělat. Ve svém okolí neznám oddíl, který by hlásal, že jim jde o radost ze hry a vyběhání dětí vč. těch sportovně nenadaných. Chtějí ty nadané a ty pak dřou z kůže, aby vyhrávaly.
    Díky za zdejší Sokol, jiná alternativa tu vážně není. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petro máte pravdu. Jak asi ty děti, co dřou budou za pár let vypadat. Ono je hezké, když se maminka chlubí úspěchy svého dítěte, ale jak bude dítě vypadat za pár let či až jim bude 40 či 50 to už maminka nedomyslí. Kolegovo kluk už teď má problémy s páteří a nohy hu neustále bolí a to je mu 17 let. Malá má v rámci školní družiny koužek fitball a prcek chodí na děti na startu vrámci družiny. No a pak mají hasiče - tam sice nemakají na své kondici, ale přes zimu se učí první pomoc, uzli a další. Když můžou být venku, tak trénují běh přes překážky, střílení ze vzduchovky a větrovky nebo hrají míčové hry. Když je opravdu teplo, tak cvičí požární útoky. Závody nemívají tak často a hlavně vedoucí je nehodí do extrémů. Jsou rádi za každé umístění a berou to spíš jako zábavu pro děti než dril.

      Vymazat
  2. Syn (3. ročník) chodí jednou týdně na florbal ve škole, pokud teda nevymýšlí, že se mu nechce. Jinak nic. Chtěla jsem ještě další kroužky, ale dojíždí do školy z města na vesnici a autobus mu nenavazoval tak, aby to po škole stíhal. Takže nemá nic. A já nejsem zastáncem toho dělat dětem taxikáře, protože bych to fakticky nestíhala (dojet autem z práce trvá cca 40 min). Dcera 4 roky nemá žádné kroužky, ale vypadá to tak, že by ji mohla pak bavit výtvarka příp. hudebka ve škole. Na škole mají detašované pracovisko ZUŠ, takže by mi taky odpadlo vození do kroužků. Jinak odpoledne, když je hezky, jsme na hřišti, jdeme na kolo, procházku, nebo si syn jde s kamarády zakopat fotbal na hřiště.
    Asi jsem taky divná, ale mě to takhle vyhovuje. A děti jsou v pohodě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matildo, dík za odpověď. Na florbal chce chodit Myšák od příštího roku v rámci kroužků v družině - zůstane v družině, na kroužek si ho tam vyzvednou a po kroužku vrátí, což je idealní stav.
      Také si s dětmi ráda užívám odpolední pohodu - když je sluníčko a teplo tak se i na zahradě pod altánem učíte. Takže děti jsou venku až do večere. Ono nic nedělání a tzv. nudění dětem prospívá. Někde jsem četla, že dítě by mělo mít čas pro sebe a ten využívat podle sebe. Ono prý i to nudění je pro děti zdravé.

      Vymazat
    2. Matildo, z (nejen) vlastní aktuální zkušenosti mohu říci, že hra na hudební nástroj zabere hodně času. 2x týdně hudebka (1x nástroj a 1x nauka) je jedna věc, ale druhá je každodenní cvičení, má-li dojít k nějakému pokroku. A to je poměrně časové náročné, protože malé děti potřebují při cvičení dohled a pomoc.

      Vymazat
    3. Chodila jsem na flétnu 8 let, takže vím, co hraní na nástroj obnáší. Pro mě by spíš bylo těžce proveditelné 3x týdně dceru na hudebku vodit a pak ji vyzvedávat. Domácí cvičení bychom zvládli doma bez nutnosti někam chodit.

      Náš Míša se doma často nudí, neřeším to, najde si zábavu. A tak hodně čte, maluje si, vymýšlí vlastní hry - rozvíjí svou fantazii a kreativitu, takže nuda dětem rozhodně prospívá.
      Jinak taky nemám sušičku, naštěsí máme v bytovce sušárnu, kde pověsím i 4 vyprané plné pračky a schne to tak dlouho, jak je potřeba. Oblečení děti nedědí, kupuji každému své, ale nakupuji hodně na Brumla.cz, dají se tam pořídit skvělé kousky doslova za pár korun. A taky dětem oblečení šiju, nebo si zajdu na místní bazárek organizovaný mateřským centrem. Nové kupuji hlavně spodní prádlo a ponožky.

      Vymazat