Ještě musím probrat fotky z fotoaparátu mého tatíka.
Střídali jsme se ve focení.
Chvilku jsem fotila svým a chvilku taťkovo.
Tak další várka fotek snad bude brzy.
Ani se Markétě Baletkové nedivím,
že má tak ráda hory.
Nějak mi také více začínají přirůstat k srci.
Krásná příroda, ticho a klid.
Dokonce jsme letos viděli i svišťě.
Škoda, že se nedají vyfotografovat.
No snad příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat