Krásný víkend

 Minulý týden na mě padl nějaký splín. Je skoro polovina února a počasí je pochmurné.

Občas sice sluníčko vykoukne z mraků, ale to by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. 

Také pranostika – Únor bílý pole sílí neplatí. Teda u nás né, ale třeba v Rakouských Alpách se zemědělci budou mít. Tam místy napadlo už 2m sněhu.

No a u nás po něm ani památky. Ta troška co na začátku února napadla už dávno roztála. 

Nějak nejsem ve své kůži. Přijde mi, že co jsme na mateřské tak nic nestíhám, všechno zapomínám a nic si nepamatuji. 

Němčinu jsem úplně zapomněla a to ji budu v práci potřebovat. Angličtinu se snažím učit, ale nějak mi to neleze do hlavy. Prostě nějak nemám čas se učit slovíčka. 

Každý den je stejný, ráno pověsit prádlo, uvařit, pohrát si s malým, jít ven, uklidit, sundat prádlo, mezitím nakrmit děti a drahou polovičku, no a večer umýt děti, zahnat je do postele, malé přečíst pohádku, vyžehlit prádlo, uklidit kuchyň, připravit prádlo na ráno a na chvilku si s háčkem či jehlicemi sednout k TV a dokoukat film, co právě běží. 

Na nějaké učení mi nezbývají síly.

Koncem týdne jsem potkala kamarádku, kterou jsem neviděla snad 5 let.
Vypadala svěže a rozhodně měla lepší náladu než já - dělá kariéru. 

Když jsem se ptala na děti, jestli už nějaké má či čeká – protože je už asi 6 let vdaná, tak mi řekla, že má ještě času dost- bude jí letos 33 let. Má nejspíš dobře placené místo a no já a místo …. 

Ale na druhou stranu ona ještě děti nemá a pokud je jednou bude mít, bude na tom teď stejně jako já až se bude vracet po mateřské do práce, vlastně nebude. Bude starší než jsem teď já. 

Já asi nejsem typ, co by se honil za kariérou. 

Dobrou práci za slušné peníze chce asi každý z nás, ale já nikdy nechtěla obětovat rodinu kariéře. 

Chtěla první dítě stihnout do 30 let, což se mi povedlo. Chtěla jsem být relativně mladá maminka, abych dětem co nejdéle stačila v jejich tempu.

Večer jsem si pak vzpomněla na jinou kamarádku, kterou jsem viděla v době, kdy jsem čekala malého a položila ji stejnou otázku a dostala stejnou odpověď (byla stejně stará jako ta první kamarádka). Když jsem ji potkala za 1,5 roku, tak dítě ještě neměla, ale chtěla by.Problém byl v tom, že má zdravotní problémy a ty s těhotenstvím nejdou dohromady.

 

Fotka předminulý a minulý víkend

 Bylo tam ještě docela dost sněhu

No a v sobotu se moje nálada přímo raketově zvedla. 

Byli jsme na návštěvě u známých a s dětmi vyrazili na jedinou uměle zasněžovanou sjezdovku u nich. Vzali bobíky, pro malou lyže a užili si krásné dvě hodinky na prosluněném kopci. 

Malá se učila lyžovat s manželem a já blbla s malým na bobíku. Sníh byl docela přemrzlí, malou to pak přestalo bavit, tak sundala lyže a blbla s námi. 

Jelikož v dolní části sjezdovky bylo málo sněhu a bahno, tak jsme se vyškrabali tak do 1/3. 

No a na závěr jsme dolů sjeli na bobech. Úžasná jízda. Malej už nechtěl, ale malá chtěla ještě jednou sjet. Tak jsme se spolu vyšplhaly nahoru a sjeli ještě jednou. Fakt surep.

S dětmi jsem se vyblbly, koulovali jsme se a byli max. spokojený. 

Kéž by takových dní bylo více – prosluněných a sněhových nejen na horách.

Nedělní počasí sice nic moc, ale po dlouhé době jsem pověsila prádlo na balkon, a když jsme ho odpoledne sundala a večer žehlila, bylo provoněné větrem. Připomnělo mě to doby, kdy jsem byla malá holka a mamka sundavala prádlo z balkonu a mi měli provoněný celý byt.

Takže i když jsem před víkendem měla splín, tak víkend zahnal všechny mraky pryč. 

Ono to nějak dopadne. Práce snad bude a jazyky taky nějak zvládnu.

No a dnešní ráno mě zvedlo náladu ještě víc.Bylo sice trošku mrazivé, ale zato prosluněné.

Krásný a prosluněný den všem.