Dětské pletené ponožky

Tak toto měl být příspěvek pro minulý týden, ale nestihla jsem ho vůbec napsat. Týden byl hodně náročný.
Takže ponožky jsem dopletla minulou sobotu - bylo krásně a tak jsem si chvilku sedla na zahradu a pletla.

Ponožky jsou pro neteř. Další dárek pro Ježíška. Jsou pletené mojí oblíbenou technikou od špičky na jedné kruhové jehlici.

No a po dopletení zbylo tohle to pidi klubíčko. Myslela jsem, že je již poslední, ale...

V syslírně jsem našla ještě jedno. Večer jsem ho přemotala a připravila na další tvoření. Mezitím jsem nahodila na další ponožky, které... nebudu předbíhat.
Takže foto připravených klubíček a nahozené ponožky. Foto v neděli odpoledne.

Takže jak jsem psala minulý týden byl náročný.
V úterý ráno jsem musela nechat auto doma a děti dopravit do školy MHD a sebe do práce také.
Odjížděla jsem na školení a tak auto muselo zůstat doma (máme jen jedno). Drahá polovička jezdí do práce na 6:00 a tak jsem to musela obstarat já.
Cesta do práce i se zastávkou ve škole mě trvala 1 hodinu a 15 min. O proti jízdě autem, kdy vezu děti je to opravdu síla. S autem to dáváme za cca 20-25 min.
No školení - ono je to spíš takové jak bych řekla tmelení kolektivu. Trochu se pracuje, trochu zábava a večer raut, ...... Asi si domyslíte, jak to dopadá.
No a ta zábava byla návštěva Vojenského Muzea na demarkační linii v Rokycanech. Takže cesta tam, tam oběd, původně jsem měli jezdit na obrněném voze, ale ten se porouchal a tak místo toho nás všechny (tedy kdo chtěl a že chtěli skoro všichni i nás cca 7 ženských) svezli na tomhle.

No zážitek k nezaplacení. 10 min na tomto drobečku prý stojí 10 000 Kč.
Pak nás čekala cesta na ubytování, kde byla další část školení a raut, druhý den opět školení a po obědě cesta domů. Jelikož nás letos bylo opravdu hodně, tak auta nepřicházela v úvahu a jelo se busem. Byli jsem rádi, že jsem dorazili domů v pohodě. Jízda nic moc.
No a příjezd k práci byl druhý den po 15 hod.
Samozřejmě v práci dva dny člověk nebyl a tak byl trošku větší fofr. Ve čtvrtek děti kroužek, pak už byl pátek no a v sobotu měli závody. Malý šel dříve, malá déle. Ta chudák domů přijela kolem půlnoci. Tyto závody byly formou pohádkového lesa a něco jako stezka odvahy. Takže večer, za tmy s baterkami. No a než se vše odběhalo, vyhlásilo a trošku poklidilo, tak odjížděli v 23:30.
Já doma jako na trní. Malé se tam už příští rok nechce. Uvidíme, zda jí to vydrží do příštího roku.
No a já jsem během toho týdne dopletla další pár ponožek.
Tentokrát jsou chlapecké.

No a už mám na jehlicích další pár - dívčí a již poslední dětské ponožky.
Až dopletu, tak bych chtěla uplést ještě 2-3 páry dámských ponožek a tím bych skončila ponožkománii pro tento rok.
Ještě mám spousty nápadů na dárky pro Ježíška, jen se bojím, že je nestihnu všechny realizovat.