čtvrtek 28. února 2019

Narozeniny mého blogu


Milé čtenářky,
tak rok se s rokem sešel a můj blog slaví další narozeniny. Když jsem dneska ráno věšela prádlo na balkón, tak jsem si říkala, že blog bude mít teď někdy narozeniny. No měl je již minulý týden.  Už bloguji 6 let - ten čas ale letí.
Takže opožděně vkládám tento příspěvek.

Před lety (bude to skoro 10 let) jsem objevila svět blogů a blogerek. Tehdy mě ani nenapadlo, že bych také psala svůj vlastní blog. Nějaký ten rok jsem blogy jenom sledovala než jsem se odhodlala si založit ten svůj.
Dnes jsem tomu ráda, že jsem si ho založila - škoda, že jsem to neudělala již dřív.
Nelze spočítat kolik času jsem strávila focením, psaním a vkládáním příspěvků na svůj blog, ale stálo to za to.
Odměnou jsou mi Vaše krásné a milé komentáře a to, že se můj blog čtete a líbí se Vám.

Nikdy by mě nenapadlo, že můj návod na raglánový svetřík bude mít takový úspěch.
Také se Vám líbí návod na ponožky pletené od špičky na jedné kruhové jehlici.

Jsem strašně moc ráda, že jsem před lety do toho šla a blog si založila. Zjistila jsem, že zapomínám co jsem již vyrobila neb spousty věcí jsou dárky pro ostatní - blog měl být původně taková moje galerie výrobků.
Postupně jsem ale také začala přidávat návody, fotky z výletů a okolí a další.
Prostě se z blogu stal takový můj foto deník.
 

Blog jsem zakládala v době, kdy jsem byla na mateřské dovolené a je to na prvním roce zná - tehdy bylo víc času na vše. Na děti, domácnost i na můj velký koníček - ruční práce.
Teď je toho času méně, ale na ruční práce nezapomínám, sice tvořím méně než dřív, ale tvořím.
K háčkování a pletení jsem přibrala i šití.

Ještě jednou Vám všem děkuji za milé komentáře a návštěvu mého blogu. Budu se snažit, abych na blog přispívala stejně často jako minulá léta a moje příspěvky byly stále zajímavé.

4 komentáře:

  1. Blahopřeji k výročí a přeji vše dobré do dalšího roku blogování. Blog teď "půjde do první třídy". :-) Chodím sem ráda, protože z blogu čiší opravdovost, na nic si nehraje a dokumentuje poctivě vítězství i prohry. Jen tak dál. Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Petro za milá slova. Tak toto přirovnání mě nenapadlo, že půjde do první třídy. Tak to budu mít doma druhého prvňačka :-).
      T.

      Vymazat
  2. Milá Terezko, blahopřeji k narozeninám.
    Chodím k tobě moc ráda, pro povzbuzení, jsi taková normální, svá. Nyní už jsem nad věcí, ale dřív když jsem prohlédla načinčané fotky na blozích a rozhlédla se kolem, měla jsem pocit, že nemám nic perfektního, dokonalého, úchvatného. A dnes už ani nic perfektního nechci, chci to své, mě milé, přirozené. CO mám ráda.
    Tak jako pro někoho je promrhaný čas neco uplést či uháčkovat(ano, i to jsem musela poslouchat), já si bez toho neumím představit život. Kladných reakcí je více, ale já nepletu kvůli reakcím, ale kvůli sobě, takže mi to je jedno, co lidé řeknou.
    Díky za návody, jsem závislá na ponožkách od špičky, stále nějaké pletu.
    Hodně dalších krásných článků a fotek plných pohody, pletení a skutečného života.
    Bohunka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohunko děkuji za krásná slova.
      Také jsem občas měla pocit, že těch načančaných domácností je plno a všichni to tak mají. Když jsem byla na mateřské, tak kamarádka neustále mluvila o tom, co vše doma stíhá, jak má vše uklizené a já se tím ze začátku trápila. Pak jsem si ale uvědomila, že jediné co celý den dělá je, že uklízí, vaří a občas se hrabe na zahrádce. Nemá žádného koníčka. Malá spala neustále doma na balkoně. Jako mrně spala i 4 hodiny vkuse, když byla větší tak byla s ní doma nebo max. na zahrádce. Večer chodila běhat (aby zhubla). Já vzala kočár a za každého počasí jsem 2x denně chodila na cca 2-3 hodinovou procházku. Když byli děti větší, tak jsme chodili každý den ven - dopoledne procházka, odpoledne zahrada. A vlastně to tak praktikujeme i dnes - jen s tím rozdílem, že chodíme odpoledne, zima procházka, a když to jde, tak zahrada.
      Doma to občas vypadalo jako po výbuchu, ale děti byli spokojené. Tehdy jsem si uvědomila, že uklizený byt nedělá spokojené děti a hodila za hlavu všechny ty blogy a hlavně neustálé komentáře kamarádky.
      Jinak o pletení slýchám neustále. Pletení je pro mě relax a vlastně i taková terapie.
      Na ponožkách jsem závislá také od té doby, co jsem se je naučila plést.
      T.

      Vymazat