Její středeční příspěvky mě donutily opět více číst. Jsem ráda, že opět začala.
Takže mezi svátky jsem nezahálela, ale tvořila.
Co?
Upletla jsem jedny ponožky, konečně se pustila do dopletení svetru pro mě a začala pracovat na dárcích pro letošního Ježíška (nezbláznila jsem se, ale jsou to docela dost časově nároční projekty, tak abych to letos stihla, když loni mi to nevyšlo).
Také jsem upletla té mé cácorkce nákrčník - doufám, že mi ho také půjčí.
Využila jsem zbytky bílého a fialového Yetty od Vlnapu - pozůstatky od čepiček. Už mám všechnu tuto vlnu zpracovanou - ani jedno klubíčko už nemám v syslírně (doufám, nic jsem tam při úklidu neviděla, i když může být někdo dobře schované).
Nákrčník lze nosit jak k bílé, tak i fialové čepičce, které jsem upletla pro Ježíška.
Od Ježíška jsem dostala tuto knihu a tak jsem ji hned využila. Teď jsem se pustila do jejího čtení - není to dlouhé, ale poučné. A také vybírání dalších vzorů. Skandinávské svetry mě docela chytli.
No a vzhledem k charakteru počasí nevím, nevím, zda ho malá teď užije.
Uvidíme.
Když jsem narazila na skandinávské svetry - také se Vám tak líbí? Mě děsně. Občas si říkám, zda jsem se neměla narodit jinde. Tady u nás to z pletením a háčkováním a vůbec s ručními pracemi nic moc - tedy abych nekřivdila. Začínají se opět dostávat do popřední, ale stále to lidé berou jako koníčka a spíš pro babičky než mladé holky - i když.... Stále - i když je to pomalu na ústupu díky osvětě pomalé módy - si lidé říkají, proč plést z drahých klubíček, když existují levná akrylová nebo proč vlastně doma plést, šít nebo háčkovat, když všude kolem jsou krámy s levnou módou.
U nás se stále více hledí na cenu a kvantitu než kvalitu. Ale to je na dlouhé vyprávění.
Žádné komentáře:
Okomentovat