Rozárka neměla sukni a já jsem se vypravila ji koupit, ale v krámu jsem žádnou nenašla. Co teď? Vzpomněla jsem si, že na netu jsem kdysi někde viděla přešitou sukni z kalhot. Googlila jsem a našla návod.
Teď ještě kalhoty. Kde je vzít?
Hurá, našla jsem je.
Moje staré elastické riflové kalhoty kupované někdy kolem roku 2000.
Ve skříni mi leží už pěkných pár let nenošené - cca od roku 2011 co se narodil Myšák.
Jen tak s nostalgie jsem si je zkusila - narvala jsem se do nich, ale hned je sundala neb mě všude tlačily. Jsou sice elastické, ale né do nekonečna.
Proč jsem je nedala pryč? Nevím, možná jsem doufala, že je ještě někdy vezmu - ale přes boky už nezhubnu - pánev prostě nestáhnu. Nebo jsem je možná chtěla nechat té mojí cácorce na nošení. Nevím.
Takže bylo rozhodnutu.
Kalhoty přešiji.
Takto jsem v nich vypadala teď.
Pak jsem ještě rozpárala nohavice až do rozkroku. Z nohavice jsem vystřihla dva trojúhelníky a sešila. Bylo hotovo. Rozárka si sukni vyzkoušela a prohlásila, že je super - jen ten pas. Je jí v pase ještě velká, ale pásek to zpraví.
Možná si někdo bude myslet, že ta moje cácorka je tlustá nebo naopak já děsně hubené. Není to tak. Jsem hubená, ale kalhoty jsou opravdu hodně elastické a dost se vytáhnou. Knoflík v pase jsem skoro nezapnula. Cácorka tam má docela dost místa a ještě pásek.
Vím, že není dokonalá, ale na první pokus dobrý.
Jak to tak vypadá, jsem na vlně pomalé mody. Přešívám staré, snažím se kupovat kvalitní věci. Snažím se kupovat dětské oblečení tak, aby je mohli po sobě dědit, nepoužité posílám dál - né do charitativního kontejneru, ale po známých, kteří jej využijí.
Snažím se vše využít, ale to by bylo na dlouhé povídání a možná někdy něco na toto téma napíšu.
Pomalá móda je dobré téma, určitě napište... A sukně se povedla!
OdpovědětVymazatDěkuji, snažím se šít. Pletení a háčkování mi jde mnohem lépe. Na šití nemám moc trpělivosti a hlavně času.
Vymazat