Záplatuji o sto šest a malý stále staví koleje

Jak řešíte děravá kolena na teplákách Vy?
Já jsem z malého občas na prášky. Jsou dny, kdy je vše OK, ale pak to přijde. Tepláky dědí po cácorce - jsem asi v tomhle špatná matka neb dceři kupuji občas chlapecké tepláky. Cácorka má klasické legínky a pak tepláky, které kupuji zásadně v chlapeckých barvách - modrá, černá, šedivá, občas zelená a červená. Cácorka tepláky neničí a neustále posílat tepláky dále a pro malého shánět nové se mi nechce. Takto vlastně žijeme od narození prcka. Některé kousky oblečení má ta moje cácorka prostě klučičí - náhradní bundu, tepláky, oteplováky či některá trička a mikiny. Nejsem zastáncem, že holčička má chodit jenom v růžovém. Nechci mít doma růžový bonbonek. Takže některé tepláky jsou po malé a některé má prcek svoje. No a některé prostě nevydrží ten jeho nápor na kolena a pak to dopadá, že ze školky přijde s kolenem venku. Malé dírky jsem zašívala a tepláky pak nosil doma, ale poslední dobou tepláky do školky docházely a zašívané tepláky na doma přetékaly. Kupovat stéle nová do školky jsem nechtěla. Původně jsem na tepláky nažehlovala záplaty, ale ty nevydržely dlouho. Nakonec jsem to vyřešila takto.

Na kolena ručně našiji záplatu z látky, které mám doma. Teď jsou to autíčka. Malý má teď několik tepláků s autíčky na kolenou.
Jelikož je hubený a dlouhý, tak příští rok tepláky nejspíš ustřihnu a bude mít kraťasy nebo nechám a budou to 7/8 tepláky na zahradu. Od září nastupujeme do školy a tak doufám, že počet tepláků nám rapidně ubude neb teď má každý den 2 tepláky - jedny do školky a druhé na zahradu.

No a proč má na kolenou díry? Protože neustále leze po kolenouch - ať si hraje s autíčky nebo staví koleje.
Foto je ze včerejšího večera. Takto vypadal a bude i dnes  vypadat náš obývací pokoj.

Myšák si přitáhl krabice s dřevěnými kolejemi, roztáhnu si koberec se silnicí a postavil koleje. Celé odpoledne a část večera si hrál. Takže doufám, že nepřijde žádná návštěva neb v obýváku je dneska těsno.
Ale na druhou stranu jsem ráda, že si hraje. Jak dlouho mu to ještě vydrží. Tak prostě překousnu, že mám doma neustále nepořádal, hračky mám všude - dokonce i v koupelně. Až budou děti velké, tak si ráda vzpomenu jaké to bylo doma, když byli malé.
Ráda si vzpomenu na ten nepořádek, které mě posledních 9 let obklopuje - on to není vlastně ani nepořádek. Prostě děti si hrají a já je nechci omezovat jen na dětský pokoj. Chtějí být s námi a tak si hrají v místnosti, kde zrovna jsme mi a to je nejčastěji kuchyně nebo obývací pokoj. Do pokojíku utíkají, když chtějí být sami. Nezlobím se pro to na ně. Někdo by řekl, že jsem špatná matka, že nechám děti hrát v obýváku - podle některých je pouze pro rodiče a návštěvy a děti si mají hrát ve svém pokoji. Já si na toto nehraji. Když chtějí být se mnou, tak proč jim to zakazovat. Ono se to pak uklidí.